Při návratu jsem v medaili vůbec nevěřila, přiznává Adamczyková. Oslava? Steak, pivo a postel

Livigno (od našeho zpravodaje) - Přitom ještě před rokem nevěděla, jestli se ke snowboardu vůbec vrátí. Rozhodnutí se jí ale vyplatilo. „Bylo zvláštní, že tady vůbec jsem. Rodina mi pomohla, ani jsem včera nepřemýšlela nad tím, že je závod,“ usmívala se 32letá Adamczyková.

Je to super. Stříbro mi ve sbírce chybělo. Vlastně si za něj můžu, protože jsem si z toho pořád dělala srandu, že bych chtěla stříbro, protože ho ještě nemám, takže jsem si to zasloužila. (smích) Úžasné. Byl to strašně dlouhý den, před poslední jízdou jsem byla dost unavená, ještě to teplo tady člověku docela vezme síly. Ale říkala jsem si, že už je to jen jedna jízda, že to tam člověk prostě nahulí za jakoukoli cenu.

Byl to kousíček, ale já jsem spokojená, že jsem to holkám nedala zadarmo. Ony mě taky ne, o to hodnotnější je to vítězství. Teda vítězství, no vidíte, už jsem si myslela, že jsem vyhrála. (směje se) Hodnotnější medaile. Člověk musel jet každou jízdu naplno, bylo to strašně těsné. Já doufám, že si to lidi užili, protože si myslím, že to mohl být zábavný závod. Aspoň pro mě docela byl.

Nepředvedla jsem dobrý start, asi i kvůli únavě. Odrazy na boulích taky nebyly extra. Ale prkno se mi v průběhu dne zrychlovalo a mezi druhou a třetí zatáčkou se mi to ale rozjelo jak blázen, že jsem si říkala, že nevím, co s tím budu dělat až do čtyřky. Naštěstí to tam vyšlo. Tam jsem měla asi největší rychlost za celou dobu tady.

Nebylo to vůbec lehký, nemusela jsem postoupit. První jízda byla nejpomalejší, protože jsem jela lajnu, která ještě nebyla projetá. Navíc to bylo zvláštní, protože na všech ostatních závodech máme kvalifikaci v jiný den. A před rozjížďkami máme trénink. Teď jsme šly po dvou a půl hodinách od kvalifikace rovnou do ostré jízdy.

Ona jezdí skvěle celou sezonu, takže je to čím dál tím těžší. Už nejde jezdit na pohodičku vteřinu před všemi, protože se holky dotáhly. O to má člověk větší pocit, že si to zaslouží. Není to jednoduché. Kdyby Josie nechybovala v kvalifikaci, tak by proti mně nebyla. Nakonec jsme si prohodily pozice z mistrovství světa 2023, které jsem vyhrála a ona byla druhá. Dělaly jsme si z toho srandu.

Jo, my se známe dost. Jeden z jejích trenérů je Čech, tak si z toho dělal vtípky, že jsme klokanice se samicí.

Když jsem přišla za Markem, malý tam nebyl, prý ho odložil někam k Britům. (směje se) Pak už jsem ho viděla, bylo to super. Měl namalovaný malý knírek. Kryštof z toho nemá rozum, ale je super, že tady oba můžou být. Já jsem nikdy neměla tolik fanoušků a tolik kamarádů na olympiádě. A atmosféra byla fantastická. Mezi posledními zatáčkami jsme skákaly boule přímo proti sektoru, do řvoucích fanoušků. Vždycky mě to nabudilo, abych ještě zadupala do cíle. Fantastické.

Hodně, bylo to super. Ani jsem neměla včera odpoledne čas přemýšlet nad tím, že je závod. Najednou se musím starat o malého nebo pomáhat Markovi. Když nemáte dítě, tak si říkáte: „Ježiš, jsem unavená, musím na trénink.“ Naopak teď je trénink za odměnu. Závodění jsem si vážila i dřív, ale dítě tomu ještě něco přidalo. Chodila jsem si na tréninky odpočinout, hlavně mentálně.

Záleží, jak hodné je dítě. Kryštof naštěstí spí poměrně normálně. Já jsem teda poslední tři noci spala odděleně, stejně jsem se tu převalovala. Kdyby ale dítě nespalo nebo spalo pět hodin denně celkově, tak tady asi nestojím a vůbec se nevracím. I malý mi to dovolil, že je kliďas. Jasně, někdy byla horší noc, tak jsem si říkala, že soupeřky můžou spát a já jsem nemohla, protože mám dítě. Pak jsem si řekla, že jsem si to přece vybrala sama, nikdo mě nenutil se vracet. Člověk si sám dokáže, že toho zvládne mnohem víc i v jiných podmínkách.

Určitě. Před rokem jsem si nemyslela, že budu vůbec jezdit. Byla jsem moc ráda, že jsem se sem vůbec dostala. Říkala jsem si, že nějaká očekávání asi ode mě jsou, ale přece jenom jsem po pauze nebyla tolik na očích. I díky tomu, že mi ve Světovém poháru velké finále zatím unikalo. Ale po trénincích a kvalifikaci jsem viděla, že na to mám a chtěla jsem to prodat. Tak jsem ráda, že jsem si postup do finále pošetřila na nejdůležitější závod.

No vůbec. Hlavně v průběhu podzimu se s holkami člověk moc neporovná. Na tréninku mě většinou předjížděly. Hodně mi pomohlo soustředění na Dolní Moravě, kde jsem potrénovala jízdu ve čtyřech. Před mistrovstvím světa v Gruzii 2023 to bylo podobné. Vracela jsem se po zranění a nebylo to nic moc. Taky jsme trénovali na Dolní Moravě a pak jsem vyhrála. Tady jsem se taky cítila dobře.

Žádné, protože v neděli máme týmový závod. Ale já už jsem taková vyzevlená v tomhle. Těším se, že si lehnu do postele, jen si tak pokecáme, dáme pivko. Já teda nealko. Jo, a nějaký steak bych si k tomu dala. Práci mám hotovou, už to může být jenom lepší. Na týmový závod se těším, protože Kryštof Choura jel super do top patnáctky. S tím už se dá skvěle pracovat a můžeme jít klidně do finále.

Ono to vlastně za čtyři roky vychází na mě, že? Ježišmarja. (směje se) Ne, uvidíme, uvidíme. V životě jsou čtyři roky krátké, obzvlášť s dítětem. Ale z pohledu sportovce je to strašně dlouhá doba. Může se toho tolik stát… Až teď si uvědomuju, jak je těžké obhájit medaili. Čtyři roky udržet formu, načasovat ji, aby byl člověk zase na pódiu, je hrozně náročné. Já mám teď plány do dubna, kdy pojedu na dovolenou, a pak nevím, co bude dál.