Pohádkový olympijský triumf italské hrdinky. Naopak světová velmoc zůstala v slzách

Lollobrigidaová jela ve třetí dvojici od konce. Šla do čela, jenže do akce šly ještě čtyři její soupeřky a největší favoritky. Za pár minut Italka věděla, že na domácí olympiádě získá medaili. Nešetřila úsměvy. To ale najednou přešlo.

Opět se alespoň navenek uklidnila a čekala, jak si povedou ještě Kanaďanka Isabelle Weidemannová a Nizozemka Joy Beuneová. Kamery ukázaly, jak Lollobrigidaová v určitých momentech jen sedí s rukama v dlaních a snaží se nevnímat, co se děje kolem. To až do chvíle, než bylo jasno, že je olympijskou vítězkou. Rázem a právem dala průchod všem svým emocím. Byla z ní první olympijská vítězka v historii italského ženského rychlobruslení.

Její triumf v závodě, do něhož nakonec vinou nemoci nenastoupila česká legenda Martina Sáblíková, lze určitě označit za překvapivý. Ne z důvodu, že by Lollobrigidaová nikdy nic nevyhrála. Na minulé olympiádě v Pekingu brala na „trojce“ stříbro a bronz v závodě s hromadným startem. V minulé sezoně se stala mistryní světa na 5 000 metrů.

Jenže po zmíněných Hrách v Pekingu si dala nucenou pauzu. Přivedla na svět syna Tommasa. Dlouhé měsíce byla na mateřské a na ledové ovály se vrátila až v září 2023. Když se zdálo, že se dokázala dostat do formy, přišla aktuální sezona a velké trápení.

Ve Světovém poháru jela trať 3 000 metrů čtyřikrát a nejlépe skončila čtvrtá hned při první zastávce v Salt Lake City. Tam také zajela čas 3:57,65. V Miláně však přišel obří skok, byť přípravu jí zkomplikovala těžká virová infekce. Cílovou čáru protnula 3:54,28, čímž vytvořila olympijský rekord i své osobní maximum. Vše je pro Lollobrigidaovou o to sladší, že se tak stalo před domácím publikem, při její předem avizované poslední olympiádě v kariéře a v den jejích 35. narozenin.

„Mistrovské dílo,“ komentoval známý italský deník La Gazzetta dello Sport. Podobný příběh by vymyslel málokterý spisovatel. Není divu, že Italka upustila nějakou tu slzu a ihned běžela do útrob pro malého Tommasa.

„V posledních letech jsem tvrdě pracovala a můj syn byl vždycky po mém boku. Ne vždy šlo vše snadno. Nejtěžší bylo, když jsem přestala kojit a nechala ho v jeslích. Vidět ho dnes na tribuně bylo jedinečné. Být matkou-sportovkyní a vyhrát před zraky vlastního dítěte je to úplně nejlepší,“ líčila Italka.

A zatímco Lollobrigidaová může jít do zbytku Her uvolněná a s čistou myslí, například v Nizozemsku bijí na poplach. Právě rychlobruslení je pro ně hlavní zásobárnou medailí a nejinak tomu mělo být v sobotu.

Jenže omyl. Joy Beuneová skončila čtvrtá, Marijke Groenewoudová osmá a Merel Conijnová devátá. „Zklamání. Slzy tekly i u nizozemských žen, ale byly to slzy smutku. Vzácně špatný start bez jediné medaile. Vše sledovali na místě také král s královnou a premiér, ale neměli z čeho jásat,“ glosoval web AD.nl.

Abychom byli kompletní, stříbro bere Ragne Wiklundová z Norska a dalším překvapením je bronz pro 35letou Kanaďanku Valerii Maltaisovou, která tak předčila i svou slavnější krajanku Weidemannovou.