Článek
„Je vidět pokrok. Před čtyřmi lety jsem byl osmý, teď sedmý – za 24 let budu na vrcholu,“ poznamenal pro rakouská média spolufavorit závodu hořce.
Ano pokud by při každé olympiádě stoupal o jednu příčku, dočkal by se v roce 2050 zlata.
Tentokrát mu i na bronz chybělo více než jedenáct bodů. A na prvního Nora Birka Ruuda ještě mnohem víc.
Ve slopestylových jízdách se při špatné viditelnosti stejně jako mnoho jeho konkurentů trápil. Ani jedna z jeho tří jízd nebyla čistá. „Rychlost se těžko odhadovala, když nic nevidíte,“ krčil rameny a přiznal, že se cítil „divně, velmi divně“.
„Připadalo mi, že nelyžuji jen pro sebe. Ale také nechápu, pro koho jiného bych to dělal,“ přemítal po závodě rozpačitě Švancer.
Ve své první jízdě se mu nepodařil už úvodní skok, ve druhém kole též selhal a ve třetím, kdy se snažil vylepšit průběžné desáté místo, sice dojel bez pádu, ale rozhodně ne dokonale. Medaile byla daleko.
Pražský rodák, který do rakouských barev přešel před pěti lety, protože u sousedů čekal lepší zabezpečení, má další šanci na medaili v Big Airu (kvalifikace v neděli, finále v úterý). Slopestyle už poněkud zasouval do mizejících vzpomínek.
„Nesedlo mi to. Opravdu nedokážu říct, co se pokazilo,“ nechtěl dál rozebírat úterní výsledek.
