Úžasný návrat lyžařské hvězdy. Nemohla chodit, loučila se s olympiádou, teď je zlatá

Cortina d'Ampezzo (od našeho zpravodaje) - Minulá sezona už byla dávno u konce, Brignoneová se s ní loučila jako majitelka velkého křišťálového glóbu za slalom, malého za sjezd a obří slalom, v super-G byla druhá.

Ještě si prodloužila zimu domácím šampionátem v Moeně, jenže v obřím slalomu přišel pád s děsivými následky. Komplikovaná zlomenina lýtkové a holenní kosti, okamžitá operace. I tak Italce hrozily trvalé následky, rekonvalescence se odhadovala na dlouhé měsíce.

Ještě před čtyřmi měsíci nestála na lyžích, trpěla bolestmi. Přes vytrvalou rehabilitaci se pomalu připravovala na variantu, že sportovní svátek, který měl být vrcholem její kariéry, bude sledovat jen u televize.

Pak se ale její stav začal vyvíjet správným směrem, 20. ledna se vrátila do Světového poháru při obřím slalomu na italském Kronplatzu. Velmi slušně, šestým místem. Super-G ale stihla jediný, osmnáctá příčka v Crans Montaně ji mezi favoritky olympijského závodu neřadila.

A v pátek se vlajkonoška italské výpravy na slavnostním zahájení na sjezdovce Olimpia delle Tofane na startu sklonila tak, že vynikla charakteristická kresba tygra na její helmě. A dravě jako šelma se pustila do trati, která před ní i po ní vytrestala spoustu favoritek.

Diváci nadšeně plesali u každého mezičasu, nejvíce po průjezdu cílem. První místo! Jenže skupinka největších favoritek se teprve chystala. Žádná z nich se však jízdě Brignoneové nedokázala ani přiblížit! Nejtěsněji Francouzka Romane Miradoliová na 41 setin.

S postupem času si Brignoneová mohla být čím dál jistější, že po dvou bronzech a stříbru z předchozích her se dočká nejcennějšího kovu. Sílilo dojetí i oslavy na tribunách.

Nad sjezdovkou dvakrát přeletěly stíhačky, které za sebou na nebi nechávaly italskou trikolóru. K nové šampionce mířil se svými bodyguardy i prezident Sergio Mattarella. „Říkal, že je na mě hrdý,“ tlumočila krátkou konverzaci Brignoneová a hlavou se jí promítal příběh posledních deseti měsíců.

„Jestli jsem věřila, že tu můžu vyhrát? Ani náhodou. Každý den jsem pochybovala, bylo to těžké. Hodně dlouho jsem nemohla vůbec chodit, zatížit nohu. Ptala jsem se sama sebe: Jak bych mohla jezdit rychlostí přes 100 kilometrů za hodinu? Namlouvala jsem si, že další den bude určitě lepší,“ popisovala.

„Možná proto se mi to povedlo. Byla jsem tu outsider. Ale zase pořád vím, co se svými lyžemi dělat,“ usmívala se Brignoneová, která se v 35 letech stala nejstarší sjezdařskou šampionkou historie.

„Jo, zkušeností mám spoustu, ale stejně mi pořád nedochází, co se povedlo. Snažím se popadnout dech, protože tohle všechno zatím nedokážu vstřebat,“ líčila Brignoneová.