Zabystřanův výborný výsledek klame, ale přišla vzpruha

Bormio (od našeho zpravodaje) – Zabystřan, jenž v prosinci senzačně vyhrál super-G Světového poháru ve Val Gardeně, v posledních sjezdech na nejlepší výrazně ztrácel, ale před jeho třetí olympiádou se mu dobrý pocit z jízd pomalu vrací.

„Zase se do toho dostávám,“ pochvaloval si pod sjezdovkou Stelvio pro Sport.cz. Jeden z očekávaných vrcholů her startuje na sjezdovce v Bormiu v sobotu v 11.30.

Asi oboje. Kluci, kterým se to předchozí dny povedlo, si asi chtěli přenést ten pocit do závodů. Já tam měl pár pasáží, které jsem si ještě potřeboval vyzkoušet. Také už jezdíme třetí den a nejde jen o jednu jízdu, ale jste na kopci od sedmi ráno s prohlídkou a rozjížděním, takže někteří kluci to vypustili, aby byli v sobotu stoprocentně připraveni.

Myslím, že jo. Jen v té jedné pasáži u druhého mezičasu, kde se jede relativně rovně a jsou tam dva skoky, jsem myslel, že to bude rychlejší, na to se ještě musím zaměřit i u videa. Ale zbytek byl fajn.

Je. V prosinci je tu většinou led a fakt to není hezké svezení. Spíš se snažíte tu sjezdovku nějak přežít, minimálně já. Teď jsou tam i pasáže, které se mi líbí, jen bych si na závod přál víc světla. Dneska mi to tupé světlo nesedělo. Jsem typ jezdce, který, když jede 142 kilometrů za hodinu a je to tam rozbité, tak aspoň chce vidět, co je před ním. A když je málo světla, nevíte nic, jen doufáte, že to před vámi bude fajn.

Určitě nahoře. První dlouhá pravotočivá zatáčka u placky do super-G, kde se při svěťáku jezdí až stopadesátkou, pak přechází do roviny, většinou rozbité, a je tam třeba udržet co nejčistší stopu až do toho traverzu, pak je tam další traverz před San Pietrem (skok). A z toho si držíte rychlost až do cíle. Když to pokazíte v těhle dvou částech, tak můžete dělat, co chcete, ale rychlejší nebudete.

Respekt jsem měl. Při kombinacích to ale nebylo tak brutální a v letech, kdy to bylo prakticky sklo, jsem tu naštěstí nejel. Mám tu i hezké vzpomínky, na svoje druhé body ve Světovém poháru, kdy jsem byl devatenáctý, slalom mi tu většinou seděl.

Spíš je to kombinace víc věcí. Asi jsem v tom moc něco hledal, pak si méně věřil. Tady mám pocit, že jsem se zase do toho lyžování vrátil, ladili jsme techniku. Sjezd chce jet nějaké pasáže pořádně, ale jinde ty lyže nechat jet. A já podle mě někde zatáčel, kde jsem nemusel.

Na začátku sezony jsem věřil, pak jsem na ten sjezd nebyl ideálně nastavený, což bylo vidět na výsledcích. Teď se do toho dostávám, začínám si věřit, tak doufám, že i na konci sezony tam ještě pár bodů padne, abych mohl jezdit i příští rok hned po třicítce.

Není to jako na minulých olympiádách, kde byly klasické vesnice. Doufám, že se aspoň podívám do Cortiny nebo Livigna, až nám to tu skončí. Myslel jsem, že nám tu aspoň propojí ty čtyři hotely, abychom jako lyžaři byli pospolu, takhle jsme jen se Spojenými arabskými emiráty, Izraelem a dalšími. Ale jsou tam zajímaví lidé, s nimiž se dá pokecat.

Je to tu hodně roztrkané. Trenéři jsou někde před Bormiem, náš tým tady u cíle, servisáci támhle u lanovky. Naštěstí mi rodiče přivezli kolo. Jak je tady sucho, tak se můžu dopravovat po Bormiu, což je placka. Je to fajn, to se mi ještě nikdy na svěťáku nepovedlo. (úsměv)

To je super, že tady mohou být a ty zážitky můžu sdílet s nimi, stejně jako ve Val Gardeně. Přijede i hodně známých a kamarádů. Jak je to za rohem, každý Evropan, kdo sleduje sport, se chce podívat.

Určitě. Bohužel aspoň do Livigna nemůžu jet, kdybych přijel v jednu ráno, to by byla trošku blbost. Naštěstí jsem si to zažil v Číně a Koreji, tak aspoň nějakou zkušenost mám.