Článek
Absolvoval ještě olympijské loučení o čtyři roky později v Turíně, to bylo naposledy, kdy se pod pěti kruhy představil jako závodník. Nyní se Valenta na největší sportovní scénu po dvaceti letech vrátí v roli trenéra. A opět bude u historického momentu pro svůj sport.
Poprvé se totiž na olympiádě představí hned dva čeští akrobatičtí skokani. Adéla Měrková, jíž Valenta trénuje, a Nick Novak, s nímž lyžařská legenda spolupracuje. Každý měl ke své premiéře na hrách trochu jinou cestu.
„Nicka jsme nakoupili,“ říká Valenta s nadsázkou. Jeho rodiče se narodili v Liberci, své gymnastické nadání uplatňovali v kočovném cirkusu, s nímž se dostali do zahraničí a emigrovali. V USA se jim pak narodil syn Nicholas.
„Nick se dostal do amerického týmu, pak ale přišlo zranění a nepovedlo se mu probojovat zpět, tak se asi před pěti lety domluvil v Česku,“ vypráví o lyžaři, s nímž komunikuje v angličtině.
„Nick umí základy česky, doma tak mluvili, ale většinu času trávil v anglicky mluvícím prostředí, včetně gymnastické školy, kterou jeho rodiče provozovali, tak je to pro něj snazší,“ líčí Valenta. Novak má i díky svým tanečním schopnostem na Instagramu přes 130 000 sledujících.
„Adéla už je produktem našeho systému, kdy oslovujeme gymnastky nebo skokanky na trampolíně, když už třeba nevidí šance se dostat na vrcholné akce, tak si můžou prožít druhou kariéru u nás,“ líčí Valenta.
U čtyřiadvacetileté Měrkové nezůstalo u jediné „druhé kariéry“. Propracovala se mezi elitu také v parkouru, v němž získala i světovou medaili, a unikátně tak bude reprezentovat Česko po letních Světových hrách i na zimní olympiádě.
Valenta se po kariéře věnoval budování Acrobat Parku ve Štítech, jenž vyrostl ve špičkový letní tréninkový areál pro akrobatické skokany, kam se sjíždí elita z celé Evropy. Tradiční klientela rekrutující se do značné míry ze skokansky silných zemí Ruska, Běloruska či Ukrajiny v posledních letech logicky prořídla.
Akrobatický skokan na lyžích Nicholas Novak.
„Znát to samozřejmě je, museli jsme byznys upravit, protože na sebe musíme vydělat a nechceme brát na provoz dotace. Ale jezdí k nám třeba Finové a narostla nám i domácí základna,“ těší Valentu.
Před třemi lety se opět více začal angažovat i přímo ve svém osudovém sportu. „Šéftrenérkou je Martina Konopová, která závodila na olympiádě ve Vancouveru. Ta se věnuje všem kromě Nicka, jenž se většinu roku chystá v Park City pod vedením svého táty. Mě pak přizvou třeba, když se skáčou nové skoky, abych se podíval, částečně pak objíždím zimní závody,“ popisuje 52letý Valenta svoji roli.
V Livignu bude stát na trenérské pozici přímo pod můstky. Devětadvacetiletý Novak už byl ve Světovém poháru pětkrát v elitní desítce, nejvýše šestý. Zvládá trojné salto se čtyřmi vruty, nejlepší skokané dokáží ještě jeden přidat v různých variantách. Zlatý Valentův skok, označovaný jako double full, double full, full, ale svede stále jen úzká elita. „Tak sedm kluků,“ odhaduje.
„Když Nickovi všechno vyjde, může být kolem desátého místa, elitní dvacítka je reálný cíl. Adéla jede na zkušenou. Je to závodnice tělem i duší, věřím, že to pro ni není poslední olympiáda, teď si ji může užít bez přehnaných očekávání,“ říká na adresu skokanské dvojice.
Byť by Valenta se svými skoky i o více než dvě dekády později byl ve špičce konkurenceschopný, svým nástupcům může závidět lepší tréninkové podmínky. Vedle letního areálu ve Štítech vyrostl v Česku už i zimní můstek v Heiparku v Tošovicích. „Po letech se ho povedlo vybudovat a dá se tam trénovat. Je dostatečný na dvojná salta, i pro juniory je to super,“ těší Valentu.
Na závodech Českého poháru se sejdou až tři desítky závodníků všech kategorií, seniorská reprezentace má tři členy, juniorská čtyři. A Valenta se na mezinárodních závodech potkává i se starými známými.
„Těch je tam spousta. Kanaďany trénuje Jeff Bean, vtipné je, že u Američanů je Ukrajinec Stanislav Kravčuk a Rus Vladimir Lebeděv a domluví se spolu. Australany zase vede Bělorus Dmitrij Gaščinskij, který mě v Naganu vyšoupl na čtvrté místo,“ vyjmenovává.
Nostalgie a vzpomínky při dlouhých večerech po závodech se ale nekonají. „Vídáme se denně na svahu, jednou za čas jdeme na večeři, ale většina z nás je nastavena spíš do budoucna než na ohlížení se do minulosti,“ dodává Valenta.
