Hlavní obsah

Bratranci si bez saní nedokážou život představit. Jen přání se Samkovou se jim nesplní

Ze sáňkování si udělali rodinnou záležitost. Bratranci Zdeněk Pěkný a Filip Vejdělek vyšperkují dosavadní společnou kariéru startem na olympijských hrách v Pekingu.

Čeští sáňkaři Filip Vejdělek a Zdeněk Pěkný.

Článek

Nejprve začal uléhat na závodní saně o tři roky starší Vejdělek. „Já jsem se pak byl podívat na závodech ve Smržovce a díky tomu jsem začal. Teď už si život bez sáňkování nedokážu představit,“ popisuje Pěkný.

A když nyní už zesnulý trenér Stanislav Ptáčník hledal mladou dvojici, rozhodl se je spojit do společné posádky. „Ukázalo se, že je to nejlepší možné řešení i tím, že jsme bratranci, máme spolu pěkný vztah, rozumíme si,“ pochvaluje si Pěkný.

O olympiádě snili odmala. „Vzpomenu si na hry v Soči a knírek Evy Samkové. Zrovna jsme jeli dětské závody v Rakousku a já si říkal, že by bylo fajn se s ní na olympiádě potkat,“ říká Vejdělek.

Paradoxně když se jim povedlo pod pět kruhů nominovat, kvůli vážnému zranění kotníků z nominace vypadla snowboardkrosová šampionka.

Na saních leží Pěkný dole, Vejdělek na něm. „Oba máme určitý vliv na řízení. Já jsem přímo na saních, tak mám lepší cit. Cítím je přímo pod sebou, Filip má zase vizuální představu, protože vidí na dráhu. Já jsem jeho záda, on můj obličej a nohy,“ popisuje bratraneckou souhru.

Jezdí i s vestou
V den slavnostního zahájení her v Pekingu oslaví dvacáté narozeniny. Sáňkařská kariéra Anny Čežíkové nabrala nečekaně rychlý progres. „Přeskočila jsem kariéru starších juniorů, protože chyběla žena. Tak závodím proti mnohem starším a těžším,“ líčí ústecká sáňkařka. A váha v jejím sportu hraje významnou roli. Čím těžší závodník, tím rychleji jede. „Mám necelých 60 kilo, některé holky mají i kolem stovky,“ porovnává. Jak se to dá řešit? „Dovažujeme sami sebe vestami s olovem, můžou mít až deset kilo. Já používám pět, abych mohla pořádně startovat,“ vysvětluje Čežíková, která k saním přičichla na dětském táboře a nyní studuje sportovní management.

V Česku umělá dráha není, ve Smržovce jezdí jen v létě. „Na saně si přiděláme kolečka od inlinových bruslí. Celou zimu pak trávíme v zahraničí po Světových pohárech,“ líčí Pěkný, jenž se s Vejdělkem řítí korytem rychlostí i přes 120 kilometrů za hodinu.

V sezoně byli z kompletní české sáňkařské sestavy nejúspěšnější, ve Světovém poháru obsadili celkové 24. místo. „Byť u nás je konkurence o něco menší než v jednotlivcích,“ připouští Vejdělek. „Kdyby se nám povedlo být mezi patnácti nejlepšími, byli bychom hodně šťastní,“ přidává jeho parťák.

Reklama