Čeští curleři jdou znovu do akce. Čeká je adept na medaili

V nedělním utkání proti domácí Itálii Češi už v prvním endu nabrali ztrátu, kterou složitě doháněli. Nakonec z toho byla porážka 5:10, která znamenala už pátý nezdar na turnaji, a tak Češi tabulku společně s Čínou uzavírají.

Kanada má trochu jiné starosti, neboť je se čtyřmi výhrami a jedinou porážkou druhá za dosud bezchybnými Švýcary. Javorové listy byly také vidět kvůli kontroverznímu chování vice-skipa Marca Kennedyho v duelu se Švédskem. Na olympijských hrách každopádně patří k aspirantům na jeden z cenných kovů.

Vzhledem ke složitosti curlingových pravidel je na místě připomenout základní principy soutěže mužských družstev. Zápasy se hrají na deset endů a každý čtyřčlenný tým má v každém endu k dispozici osm kamenů. Oproti smíšeným dvojicím, které hrají osm endů a disponují pěti kameny na end, jde o výrazně delší a takticky náročnější formát.

Zásadním rozdílem je i absence předem umístěných kamenů, typických pro soutěž dvojic, kde startoval český pár Zelingrová–Chabičovský, a které výrazně ovlivňují úvod každého endu. V klasickém curlingu se navíc uplatňuje pravidlo tzv. Free Guard Zone, které v úvodu endu zakazuje vyražení krycích kamenů (guardů) ze hry.

Každý hráč má v týmu jasně danou roli. Lead (Lukáš Klíma) zahajuje end prvními dvěma kameny, zpravidla mířenými do pozice guardu. Následuje second (Marek Černovský), který odehraje třetí a čtvrtý kámen. Pátý a šestý kámen patří vice-skipovi (Martin Jurík). Poslední je skip – kapitán týmu, jenž řídí taktiku a hází závěrečné dva, často klíčové kameny. Náhradníkem týmu je Radek Boháč.

Cíl hry zůstává stejný – umístit kámen co nejblíže k „buttonu“, tedy středu kruhů na opačné straně ledové plochy. V každém endu boduje pouze jeden tým, který získá tolik bodů, kolik má svých kamenů blíže středu než nejlépe postavený kámen soupeře. O vítězi rozhoduje vyšší bodový zisk po odehrání všech deseti endů.