Elitní šipkaři pobláznili Prahu. Atmosféra lepší než v Anglii a skvělé pivo k tomu, oceňují hvězdy

Vyprodáno! Sobotní večer na Výstavišti Letňany přilákal do obřího prostoru haly 6 parádních 3500 diváků. A že si fanoušci šipek umí pár hodin sledování svých oblíbenců pořádně zpestřit. Už při příchodu se to v publiku hemží extravagantními kostýmy, barevnými klobouky a kosmetickými doplňky všeho druhu.

Na šipkách to zkrátka žije a samotné výkony sportovců netvoří snad polovinu zábavy. Návštěvníci se totiž umí excelentně bavit navzdory tomu, že z obrovské dálky nemají šanci na terč dohlédnout a dění na pódiu sledují jen prostřednictvím velkoplošných obrazovek. Během přestávek, a někdy i v průběhu zápasů, alkoholem posilnění fanoušci skandují desítky různých popěvků, skáčou, tančí, nebo třeba skládají co nejdelšího hada z plastových kelímků.

Převahu v publiku mají čeští příznivci, které jistě zamrzel konec všech čtyř domácích šipkařů již v pátečním prvním kole, ale přijela hromada příznivců i ze Slovenska, Anglie, Nizozemska nebo Německa.

Všichni totiž vědí, že turnaj v Praze je jedinečný, a ne nadarmo na něj dorazila kompletní světová desítka. „Pro každého je privilegium, že tady může hrát,“ připouští 55letá legenda Peter Wright, jenž si vysloužil možná největší aplaus. „Pořád se divím tomu, že tak starý chlap jako já má stále tolik příznivců,“ směje se skotský reprezentant.

Nejkouzelnější momenty nastávají vždy při slavnostním nástupu hráčů. Když se totiž rozezní ikonická píseň každého ze šipkařů a tisíce lidí začnou naráz zpívat refrén známých songů jako Titanium nebo Mr. Brightside, z dechberoucí kulisy se jen rozběhá mráz po zádech. „Absolutně fantastické. Každý rok, co sem přijedeme,“ smeká Velšan Jonny Clayton, šestka žebříčku.

Vždyť od samotných hráčů nejednou zazní až těžce uvěřitelný názor: „Jsou tu lepší fanoušci než v Anglii. Měli byste tu mít Premier League,“ vysekne poklonu dvojnásobný mistr světa Wright. Také Humphries souhlasí, že do Prahy by se jednou měla podívat nejprestižnější šipkařská liga. „Věřím, že se tu jednou ukáže,“ potvrzuje.

Světová jednička oceňuje ještě jednu podstatnou věc. Diváci v Praze umí fandit oběma stranám, a tak se drtivá většina zápasů, na rozdíl od jiných zastávek, obejde bez nesportovního bučení či pískotu. „Lidi jsou tu vstřícní a plní respektu,“ chválí Humphries.

Přitom právě on se v posledním legu svého zápasu druhého kola vyslechl bučení části fanoušků, když se trápil na zavírání a po dalším netrefeném doublu z frustrace mrskl poslední šipku nazdařbůh. „V životě se mi nestalo, že bych tolikrát za sebou nezavřel. Popravdě jsem hodně bojoval s vedrem a velkou vlhkostí,“ připustil anglický obhájce prvenství. Právě nesnesitelná teplota v zaplněné hale je asi jedinou kaňkou na jinak perfektním turnaji.

Hráči ti totiž jinak pochvalují úplně vše, včetně času stráveného mimo šipkařský terč. „Zbožňuju Prahu, jsou tu krásné památky a skvělé restaurace. Navíc není tajemstvím, že miluju večírky, a české pivo mi moc chutná,“ culí se další Angličan Nathan Aspinall. „A já nechápu, že je tu tak levně. Dal jsem si nějaké jídlo, celkem hostina, a zaplatil jsem jenom deset liber,“ směje se i Humphries.

V Praze se zkrátka koná reklama na šipky a všechno, co k nim patří. Navíc ani zdaleka nekončíme, vždyť turnaj nedělním programem teprve vyvrcholí.