Článek
Měl jste za sebou vydařenou sezonu, získal jste stříbro ve finále Světového poháru, v Kaunasu jste pak vyhrál svoji semifinálovou skupinu. Šel jste do finále s myšlenkami na medaili?
Díval jsem se na startovku a říkal si, že bych o ni mohl zabojovat. Ale měl jsem za sebou mistrovství Evropy, kde jsem to měl parádně rozjeté a na konci se propadl, tak jsem věděl, že nemá cenu nad tím spekulovat. Na Evropě mě zradila střelba, v Kaunasu mi střelnice seděla víc, ale do poslední položky jsem měl obavy, aby se to nepokazilo.
Nepokazilo a vy jste si finiš závodu parádně užil. Hecování diváků, hlava schovaná v dlaních. Co se vám honilo hlavou?
Že to je pohádka a splněný sen, tak si to musím užít.
Býváte při závodech často takto emotivní?
Tady to bylo umocněno tím, že jsem nemusel finišovat až do konce. Možná ještě větší emoce to byly na finále Světového poháru, ale tam jsem nechal v posledním kole celou duši i víc, nic si z toho nepamatuju. Tady byla obří aréna, ty emoce ze mě musely ven. Tohle bych chtěl ještě někdy zažít.
Po závodě jste bronz věnoval svému tátovi. Proč?
Je můj největší fanoušek a teď má zdravotní trable, protože se potloukl. Ale díval se, měl radost a já už se těším, až ho uvidím.
Naposledy se z medaile na mistrovství světa radoval Jan Kuf, který už se specializuje na šerm, ale určitě se dobře znáte.
Jasně, pořád se vídáme, jsme kolegové v klubu, potkáváme se na trénincích a držíme spolu.
Od jeho éry prošel váš sport zásadní změnou. K loňskému mistrovství Evropy jste na Instagram napsal, že bylo poslední ve vašem sportu. Už jste vzal novou disciplínu na milost?
Spíš jsem se nastavil, že se tím nesmím trápit a brát to jako fakt. Ale v srdíčku mám koně pořád, to byl reálný pětiboj. Tohle už je modernější než moderní pětiboj. (hořký úsměv)
Zdá se, že se změnila jen jedna z pěti disciplín, ale proměnil se celý sport. Věková struktura, typologie…
Je to úplně jiné, závodím se šesti kily navíc, vrchní část těla vypadá jinak, s čímž se i jinak běhá a plave, je to celé fyzičtější. Hlavně v první části sezony jsem byl po té disciplíně tři dny nepoužitelný, to se jinak moc nestává. Uvidíme, jak se ta disciplína bude měnit, nečekám, že by se nic neměnilo celý cyklus…
Co bylo nejnáročnější? Museli jste hodně zesílit?
Hlavně na začátku roku bylo hodně posilovny kvůli úchopům. U nich se často strhávala kůže až na maso, tam to byla bolest a odříkání, než se na dlaních udělala taková přírodní vrstva rukavic…
Matěj Lukeš při překážkové dráze.
Klasické rukavice nosit nemůžete?
Ještě loni junioři mohli, teď platí pravidlo, že nesmíme.
Nakolik se dráhy mění mezi jednotlivými závody?
Je standardní, ale jsou segmenty, kde je víc možností a před závodem se na technickém mítinku losuje, jaká varianta tam bude. Teď už máme v Česku všechny varianty, tak je můžeme natrénovat, i když malinko o centimetry se stejně můžou závod od závodu lišit.
Kolik tedy pětibojařů zůstalo ve špičce po změně disciplíny?
Spíš jednotky, odhadem pět, kteří byli i v Paříži. Je to dáno i věkově. Loni jsem byl nejmladší, teď už jsem průměr, spíš starší. Ta obměna byla velká, ale třeba si někdo jen dává rok pauzu a ještě nějakého kamaráda zpět u pětiboje uvidím.
Vyrazíte ještě občas na koně ve volném čase?
Mohl bych napsat trenérovi do Poděbrad, věřím, že by to šlo. Ale byl jsem naposledy v prosinci, přece jen je to rizikový koníček, kdybych hodil záda, což se občas stávalo, nebylo by to dobré. Ale teď jak bude volno, rád bych zase do sedla, chybí mi to.
Co je teď vaše nejsilnější disciplína?
Řekl bych, že moje síla je v konzistenci. Nemám vyloženě slabinu, dokážu být mezi nejlepšími třemi plavci i v kombi (běh se střelbou), neztratím moc ani na opičí dráze, i když jsou magoři, co ji dokážou přeskákat a tam získají. Ale většinou má někdo slabinu v jedné z disciplín, já moc ne.
Termín opičí dráha místo překážkového závodu se mezi pětibojaři ujal?
To už je zažité. Je to podobné jako když jsme ve druhé třídě skákali přes žíněnky a lavičky, jen je to teď trochu víc cool. (úsměv)
Jak dlouho se pětiboji věnujete?
První závody jsem absolvoval, když mi bylo devět nebo deset let.
Na Olympiádě dětí a mládeže jste závodil i v triatlonu.
Já na ní byl čtyřikrát, dvakrát v triatlonu a dvakrát na běžkách. Triatlon jsem kombinoval s pětibojem, byl jsem v obou reprezentacích, ale kolem patnáctého roku přibyl k pětiboji šerm, jak se to tehdy přidávalo postupně, už oboje kombinovat nešlo a musel jsem si vybrat. A na běžky táta chodil hodně, v zimě to byl pro nás sport číslo jedna a jak ve středních Čechách není moc oddílů, tak jsem se na tu dětskou olympiádu dostal a bylo to super.
