Článek
Ke třem zlatům na MS jste přidala „jen“ bronz, ale zato už ve veteránském věku. Nakolik si třetího místa nyní ceníte?
Když jsem před deseti lety získala na MS první zlato, říkala jsem si, jaká je škoda, že mi není méně. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že ještě za deset let budu taky bojovat o zlato, které si víceméně odstřelím pouze netrefeným oštěpem, tak bych mu řekla, že je blázen. (usměje se) Takže si toho cením hodně.
Obzvlášť, když průběh závodu byl velmi dramatický. Ještě 150 metrů před cílem jste vedla.
To je pravda. Ale určitě jsem ráda, že na mě nějaký kov zbyl, protože jsem si myslela, že když člověk netrefí oštěp, nemá šanci na pódiu vůbec být. Na druhou stranu to trochu mrzí, kdybych ho trefila, byl by to úplně pohodový doběh na prvním místě. Bylo by krásný tohle po deseti letech zažít.
Navíc už jste pomalu veteránkou, ne?
Tak každá na startovní čáře v elitní kategorii je už o hodně mladší než já. (směje se) Do těch 42 let jsem tam věk až tolik nevnímala, začala jsem až vloni po návratu po posledních zdravotních problémech. Předtím tam byla ještě generace holek, které sice byly mladší, ale takový rozdíl to nebyl. Teď už přichází mladá generace a je to znát. Třeba čtvrtá Elsa Rijpstra, letošní fenomén, vyhrála OCR (Obstacle Course Racing - extrémní překážkový závod) MS i Evropu ve Spartanu, se narodila v době, kdy jsem byla na svém třetím MS v běhu na lyžích…
Setkáváte se s tím, že jste pro mladší kolegyně sportovním vzorem?
Lidé mi už často říkají, že jsem jejich vzor a už cítím, že vzorem jsem kvůli tomu, že i ve výrazně vyšším věku se lze pořád pohybovat na dobré úrovni. Že neplatí sportem k trvalé invaliditě (smích).
Vy asi dobře rozumíte Jaromíru Jágrovi, mám pravdu?
Rozumím mu, protože ve chvíli, kdy vás to baví a pořád ještě dosahujete výsledků a jste konkurenceschopný, proč byste ten sport opouštěl jen kvůli jinému datu v občance?
Stoupla za posledních deset let ve spartan race konkurence?
Mělo to takové vlny. Když jsem před deseti lety přijela na první MS do Ameriky, konkurence tam byla obrovská a nejlepší holky se tím v Americe víceméně živily. Ale po covidu nastal určitý propad. Organizátoři výrazně snížili price money a hodně lidí z elity se začalo věnovat jiným sportům jako skyrunningu nebo trailovým závodům, protože výkonnostně na tom byli tak dobře, že měli šanci se uplatnit i někde jinde.
Jak se vyvíjí závody v Evropě?
V Evropě je boom. Momentálně je tady konkurence už větší než v Americe. Letos přijela i americká špička a byli strašně překvapení, jak neskutečně nadupaný závod to byl s neuvěřitelně těsnými rozdíly. Speciálně v ženské kategorii nepamatuju, že by byl takhle těžký závod a první čtyři jsme byly v osmnácti vteřinách. Sešla se absolutní špička z OCR závodů i spartan race, takže minimálně v ženské kategorii šlo asi o nejlépe obsazený závod v historii.
Jak to děláte, že se přesto stále dokážete dostat na bednu?
Netrénuji víc než dřív, protože mě do toho mé tělo nepustí. Spíše se snažím trénovat víc rozumně a inteligentně. Snažím se z minima vytěžit maximum. To znamená opravdu dokonale sledovat tělo a jeho regeneraci. Řídím se jednoduchým heslem, že když už jdu něco dělat, tak musím přesně vědět, co a proč dělám. Kdežto vrcholoví sportovci chodí trénovat každý den, protože se bojí, že když nepůjdou, tak jim svět uteče.
Ale ono to tak není, viďte?
Přesně tak. Vím, že je lepší trénovat méně často, ale v době, kdy je tělo připravené, kdy na to mám chuť a radost, než se dostat do nějakého začarovaného kruhu jednotvárných tréninků, které vás akorát víc a víc unavují a nepřináší správný efekt.
Kolik kilometrů jste letos při tréninku naběhala?
Teď už to bude přes tisíc, ale to je ve světě běžců úplně směšné číslo. Moje týdenní objemy jsou relativně malé. Ale na překážkových bězích je skvělé, že nemusí být jen o běhu, že jde o kombinaci všeho možného. Pro mě je i důležité, že jsem byla celou zimní sezonu zdravá a lyžovala dosyta. Jsem schopná lyžovat téměř každý den a vůbec mi to kvůli zdraví nevadí, což je zajímavé, když to srovnám s během. Měla jsem za sebou opravdu skvělou zimní sezonu, na jaře jsem se cítila úplně někde jinde než vloni či předloni.
Co teď plánujete dál?
Pokud se mi podaří vyřídit čínské vízum, tak je na konci října v Pekingu první ročník MS v OCR, ale organizované pětibojařskou světovou asociací. OCR je oficiálně začleněný pod pětibojařskou asociací, protože místo parkuru jim tam dali překážkovou dráhu a oni letos udělali poprvé i sólo MS jen v OCR. Může to být pro mě čest.
Můžete to vysvětlit?
Pozvali si tři ženy a tři muže. Já jsem na základě výsledků loňského šampionátu na Hvaru mezi nimi. A ještě se letos koná MS v dlouhým klasickým spartanu v Abú-Dhabí. Uvidím, jak se budu cítit, ale kdyby byla šance na slušný výsledek, jela bych i tam. A příští rok se uvidí podle zdraví a šancí na výsledek, abych tam už nebyla jen nějakým maskotem.
