Hlavní obsah

Legenda si z důchodu přichází pro titul. Kolik už má medailí? Nevím, hlásí Dundáček

14. 7. 2022 10:34

Příběh jako hrom. Z fotbalového důchodu, kde byl od roku 2019, se šestatřicetiletý Jan Dundáček může probít až na mistrovský vrchol. V zámoří by taková story trhala rekordy a fanoušci by šíleli, i v Česku však dění kolem hráče amerického fotbalu média nenechala lhostejnými. Quarterback, který až během sezony naskočil do hry v dresu Vysočiny Gladiators, se v neděli na stadionu Viktorie Žižkov v Praze postaví v Czech Bowlu, ve finále české ligy amerického fotbalu, celku Prague Lions.

Foto: Petr Skála

Czech Bowl, finále ligy amerického fotbalu se blíží. Zasáhne do něj i Jan Dundáček v dresu Jihlavy (vpravo). Na snímku jsou zleva i Zach Harrod trenér Lions, klíčový hráč Pražanů Shazzon Mumphrey a také dále Matěj Večes, trenér Gladiators.Foto: Petr Skála

Článek

Když přišla z Jihlavy nabídka k návratu, věděl jste hned, že do toho jdete?

Vše jsem zvažoval asi den, nebyl čas. Jen jsem se zeptal ženy, nejsem zase takový mačo samec, abych bouchnul do stolu a utekl. Je dobré mít pohodu i doma.

Foto: ČAAF

V podzimním Czech Bowlu se radoval tým Vysočiny Gladiators po výhře nad Prague Lions.Foto: ČAAF

Co rozhodlo?

S prezidentem klubu Martinem Kulhou jsme se bavili už v minulé sezoně. Ale to jsem měl naplánované cesty do zámoří, nevycházelo mi to. Teď byl jihlavský tým kvůli zranění v nouzi. Tak jsem si řekl, že by to tentokrát šlo.

Prý vás nabídka zastihla na Floridě. Vážně jste přesídlil po konci kariéry do zámoří?

Ne, ne. (směje se). Žiju normálně v Praze, to byl jen takový žertík od známého. Ještě nejsem v důchodu.

Pár let jste byl ze hry. Byl jste nervózní, zda comeback zvládnete?

Netušil jsem, zda půjde všechno úplně hned, ale dost se hýbu, takže jsem se nebál, že bych nezvládl něco uběhnout nebo zahodit.

Jaká byla realita?

Těžké to bylo, samozřejmě, že tam ty roky ve fotbale chyběly. Naskočil jsem okamžitě naplno a musel si to i trochu vyžrat, protože mám rodinu, práci a s návratem do hry byly spojené extrémní nároky, zabíralo to spoustu času. Ale podařilo se a jsem za to hodně rád. Bylo to docela dobré, pomohlo i to, že jsme na podzim měli takový malý kemp s Old Boys, což je sranda tým starších chlapů, co ale hráli na nejvyšší úrovni.

A pak pomohl první zvládnutý zápas, že?

Měli jsme štěstí, že jsme chytili na první zápas Brno, které bylo trošičku slabší. Zvládli jsme to se základními útoky. Věk byl pochopitelně znát, člověk je déle unavený, už to víc bolí.

Všechno do sebe zapadlo a bude z toho bitva o titul. Kolik už jich máte ve sbírce?

Nevím, nejsem sběratelem historických úspěchů. V sousední kanceláři mám jednu medaili z Czech Bowlu na nástěnce. Vůbec nevím, jak se tam dostala. Druhou mají děti na hraní. V hlavě mám vzpomínky a čest, ale čárky ne. Ani vitrínu, ke které bych se chodil modlit a říkal si, jak je to skvělé, nemám.

Jednu novou medaili byste asi v neděli chtěl, ne?

Stopro, určitě. Přišel jsem s tím, že chci vyhrát všechno až do konce. Nespokojím se s tím, že jsem si to zkusil a druhé místo je dobré... Cílíme na vrchol. Těším se a užívám si to možná ještě více než dřív. Je to s novým týmem, který je o mě více opřený.

Až extrémně vám funguje spolupráce se spoluhráčem Mašitou. Kde se vzala ta chemie?

On je unikátní receiver. U něj to je kombinace rychlosti, výšky a schopnosti chytat. Není to naše jediná zbraň, ale sžili jsme se prostě nejrychleji. Pokud naši spolupráci žádná obrana nezastaví, tak proč něco měnit. Až ji zastaví, vyzkoušíme něco jiného.

Pokud sezona skončí titulem, budete pokračovat v kariéře?

Zatím nevím, mám to v hlavě. Až v neděli odehrajeme zápas, bude dost času o tom popřemýšlet. Uvidíme, teď se soustředím na Czech Bowl.

Reklama

Sdílejte článek