Článek
Schválně jestli tušíte, kolikátá sezona vás čeká.
(usměje se) Nevím, samozřejmě by se to dalo lehce spočítat. Ale beru to úplně stejně jako každou jinou. Nevidím žádný rozdíl v tom, jestli jsem o rok starší… Začátky jsou pořád stejné a těším se na ni stejně jako na loňskou a předloňskou a všechny předchozí.
Byla vůbec ve hře varianta konce kariéry?
Končit určitě nechci. Pokud o mě někdo bude mít zájem, tak chci pokračovat. Samozřejmě to není jen o zájmu, ale v mém věku také o zdraví. A zdraví je zatím v pohodě, takže žádné nabídky neodmítám.
Cítíte se už mezi mladými jako veterán?
Necítím! Měli jsme čtrnáct dnů fyzickou přípravu v Harrachově a asi můžu sám za sebe říct, klidně ať to někdo z mladých potvrdí, že jsem nikde nezaostával a nikde jsem nekulhal. Byl jsem úplně v pohodě.
Volejbal je v tomhle specifický, obzvlášť ve srovnání s fotbalem a hokejem, že?
Jasně. Nejsem úplně zastáncem běhání do kopců v Harrachově. Volejbal se hodně změnil. Nepotřebujeme mít naběháno iks kilometrů, protože naše hřiště je malé a pohyb k balonu je vteřinový. Výměny trvají tři vteřiny a když je delší, tak pět, pokud balon dvakrát přeletí přes síť. Na tohle člověk nepotřebuje běhat stometrový úsek do kopce. Stačí dobrá posilovna, aby na tom člověk byl fyzicky v pořádku, aby ho udržela kolena a všechny klouby fungovaly. To se dá všechno udělat v hale.
Na kolik sezon si tedy ještě troufáte?
To uvidíme (směje se). Nedávám si žádný strop. V Liberci mám smlouvu na další dva roky a pokud zdraví dovolí, tak proč nepokračovat?
Duklu převzal nový trenér Aleš Dittrich, se kterým jste v Liberci mezi muži na konci minulého století s volejbalem začínal. Dokázal byste si tehdy představit, že vás v roce 2026 bude trénovat?
Vůbec ne. Právě že se dobře známe a pamatuji si, jaký byl hráč. Ale lidi se mění, s profesionálním sportem skončil a člověk chce pokračovat v kariéře. On se rozhodl pro trénování, takže proč ne. Je potřeba mu pomáhat a neházet mu klacky pod nohy.
Budete mít po skončení kariéry také trenérské ambice?
Možná někdy jo. Už jsem si vyzkoušel trénování s dětmi, kde je to strašně náročné, protože děti jsou ještě tak trochu nešikovné a je tam potřeba strašné trpělivosti a nevím, jestli ji mám. S dospělými je to už trochu lepší, tam se už hraje volejbal. Takže kdybych skončil a chtěl trénovat, tak asi dospělé, děti mě moc netáhnou.
S Dittrichem jste jako hráči vyhráli s Duklou dva mistrovské tituly.
To už je dávno, takže to v živé paměti nemám, ale samozřejmě by bylo hezké se k tomu alespoň zase přiblížit.
S jakými ambicemi vstupuje Liberec do nové sezony?
Dukla si dává jenom medailové cíle, ale musíme si taky na rovinu říct, že v Česku jsou obrovské rozdíly mezi prvními třemi týmy, kterými jsou Vary, Budějovice a Praha, což jsou jasní favoriti na tři medaile. A o čtvrté místo se už dlouhodobě pere Dukla s dalšími třemi čtyřmi mančafty, které na to fakt mají. Jsem samozřejmě pro to, abychom měli za dlouhodobý cíl medaile, ale taky musíme zůstat nohama na zemi. Ať se tým více či méně obměnil, pořád je kvalita na straně Varů, Budějovic a Prahy.
Cílem je tedy minimálně semifinále?
Jasně. Dva roky po sobě jsme byli čtvrtí a o bronz se pereme, ale pořád na to nemáme. Pořád máme na to čtvrté místo, to je reálně naše pozice a musíme se prát o to, abychom byli lepší.
Máte blízko k Polsku, kde jste i dlouho volejbal hrál. Sledoval jste právě skončené mistrovství Evropy, kde titul obhájili polští volejbalisté?
Jedním okem, více až pak ten konec. Když se Poláci dostali do finále, tak jsem se koukal a samozřejmě jim fandil. Podle mě teď nemají konkurenci. Samozřejmě byla škoda, že Italové vypadli, ale pokud chcete zlatou medaili, tak se nemůžete vymlouvat na to, že vypadnete někde po cestě. Kdyby se Italové dostali do finále, asi by to bylo padesát na padesát, ale pokud se tam nedostali, asi měli někde nějaký problém. Něco jim nevyšlo a Poláci jsou bezkonkurenční.
Čím to podle vás je?
Dělají to prostě dobře. Mají to dobře sponzorované. Jsou tam velké peníze z PlusLigy a oni jsou schopní je dát do mládeže. Tam se fakt začíná výborně od mládeže a pak rostou generace, které tam teď jsou. Není překvapením, že Poláci mají zlatou medaili. Na mistrovství světa i Evropy či olympiádě mají dlouhodobě jeden z nejlepších mančaftů na světě. Když se podíváte na ročníky, jsou tam strašně mladí kluci. Nemají problém sáhnout do U20 nebo U22. Celý seniorský volejbal tam začíná u mládeže.
Boom nastartovalo zlato z domácího mistrovství světa z roku 2014?
Přijde mi, že když jsem tam v roce 2011 začínal hrát, tak PlusLiga ještě taková nebyla. Tam se tehdy mluvilo jen o fotbale. Jenže pak začali volejbal strašně moc medializovat, nalákali sponzory a do volejbalu v Polsku natáhli ohromné peníze. A najednou se tam mluví jen o volejbale a fotbalisti jsou až na druhém místě.
