Článek
Základní závod Světového poháru v Acapulku byl hodně dramatický. Kdy jste uvěřil, že postoupíte do finále a budete bojovat o účast na Olympiádě v Tokiu 2020?
Základní závod byl z mého pohledu úplně super. Dobře se mi střílelo, terče byly výborně vidět, po trefě pěkně praskaly. Akorát tam bylo hrozné vedro. Na poslední položku pětadvaceti ran jsem si asi věřil až moc, jako bych na chvilku usnul z toho sluníčka. A byly z toho dvě chyby. Měl jsem 122 bodů a bál jsem se, že nepůjdu ani do rozstřelu o postup do šestičlenného finále. Byl jsem z toho hodně smutný. Minule mi uteklo účastnické místo na olympiádě posledním terčem, teď zase zkažená poslední položka... Nakonec jsem se do rozstřelu vešel.
Kolik závodníků se v rozstřelu o finále sešlo a kolik míst bylo k dispozici?
Sedm lidí na dvě místa. Maximálně jsem se koncentroval a byl jsem jeden za dvou šťastných.
Ve finále jste udělal jedinou chybu a byl z toho bronz a k tomu místo v Tokio...
Byl jsem v takovém zvláštním transu. Střílelo se mi znovu velmi dobře, terče létaly jako na drátkách. Všechno šlo skvěle, ale nikdo ze šestice dlouho nechyboval, tak jsem také nemohl (úsměv). Nakonec jsem jednu chybu udělal, ale jen proto, že jsem polevil v koncentraci v okamžiku, kdy Argentinec Gil udělal už druhou a já měl třetí místo a účastnické místo v Tokiu na dosah. Říkal jsem, si, že já nemám žádnou a on dvě, což je paráda. A bum! Už tam byla moje chyba (smích). Hned jsem se vrátil zpátky na zem a v pohodě jsem závod dostřílel.
Věděl jste, že druhé a třetí místo berou účast na Olympiádě 2020?
Samozřejmě věděl. Američan Hancock měl účast jistou už z loňského mistrovství světa. V Mexiku tak střílel v obrovské pohodě, trefil všechny terče, tedy 125 v základním závodě a 60 ve finále. Vyrovnal světový rekord. Dvě místo v Tokiu jsme brali se stříbrným Italem Rossettim.
Pracovaly ve finále nervy?
Před posledním finálovým dvojstřelem mi letělo hlavou: „Sakra přeci to nezkazím jako loni na mistrovství světa. To dáš, trefíš!" A vyšlo to! Možná až v Evropě bylo slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce, jak žbluňkl do oceánu (smích).
V Acapulku jste stál poprvé ve Světovém poháru na stupních vítězů, kam byste tenhle úspěch zařadil?
Hodně vysoko. Mám pět zlatých ze seniorského mistrovství Evropy, světových akademických šampionátů a dvou juniorských, k tomu jedno stříbro a dva bronzy, tohle všechno v družstvech. Individuálně jsem vyhrál akademické mistrovství světa 2010 a o šest let později byl bronzový, jedno stříbro jsem získal na juniorském evropském šampionátu a na Olympiádě v Londýně jsem skončil devatenáctý. Nejvýš si cením seniorského bronzu z evropského mistrovství 2011 v Bělehradu, ten čerstvý je až za ním.
Splnil jste hlavní úkol olympijského cyklu. Budete zbytek sezóny střílet s větším klidem?
Vnitřně to tak cítím, ale doufám, že ten stres ze mne nespadne úplně, potřebuji ho. Jakmile stres v rozumné míře necítím, schází mi dravost a dělám chyby. To nechci, protože letos mě čekají ještě tři závody Světového poháru, a já bych chtěl udělat takový výsledek, abych se dostal do finále svěťáku v říjnu v Al Ainu. K tomu červnové Evropské hry v Minsku, červencový světový šampionát v Lonatu a tamtéž pak v září evropský. Rád bych některou z medailí. Nejraději z individuálního závodu, ale máme také silné družstvo, známe se od juniorské kategorie, sedneme si, jsme mladí a nějaké medaile už jsme udělali a chceme další!
