Článek
Jiruše patří mezi nejpopulárnější domácí siláky. Neuvěřitelné výkony předvádí především ve svém Hell gymu ve Svitavách, kde se během jeho pokusů dost možná otřásá i místní muzeum. „Teď se to snažím držet v rozumných mezích, víc odpočívat a dodržovat intervaly. Ta smrt už tedy není každý týden, ale třeba jednou za čtrnáct dní,“ usmívá se holohlavý sympaťák.
Jeho výsledky jsou skutečně fenomenální. Na bench pressu si připsal osobní rekord 300 kilogramů, na dřepu 400 kilogramů a na svém milovaném mrtvém tahu 442,5 kg. „Při vahách nad 400 kilo v prvních vteřinách přicházíte o sluch a nahoře nevidíte. Nevidím, jestli jsem dosáhl horní fáze, nebo ne. Když ten tah dokončíte, míváte před očima takové hvězdičky,“ popisuje, co se s člověkem během podobných pokusů děje.
Svou metu na mrtvém tahu chce posunout ještě dál. „Pracuji na tom, abych dokázal zatáhnout 460 kilo s dresem, na což mám zhruba deset týdnů. Zároveň narůstá i moje váha, teď mám kolem 145 kilo, ale mohl bych se dostat až na 160,“ vysvětluje. Jeho velkým snem je pokořit hranici 500 kilogramů. „Zkusím pro to udělat maximum,“ věří si.
Momentálně je Jiruše v období, kdy trénuje dvoufázově. Mezi jednotlivými tréninky je klíčový odpočinek a především spánek, aby bylo tělo připravené na další extrémní zátěž. „Silové sporty mají vrchol klidně až mezi 40 a 45 lety, pokud se nezraníte. Síla zraje s věkem,“ ví dobře muž, který si loni poranil biceps a musel na nějaký čas od těžkého cvičení upustit. Po návratu se ale vrátil ještě silnější a odhodlanější.
Přitom jako osmnáctiletý kluk vážil „jen“ 80 kilo a nic nenasvědčovalo tomu, že se jeho život vydá právě tímto směrem. „Začínal jsem u fotbalu a jezdil jsem na skateboardu. Z fotbalu jsem přešel na box, ale tam to bylo hodně o kolektivu a trenérech. Když nás bylo málo, šli jsme cvičit a mně došlo, že tam vlastně nikoho dalšího nepotřebuju. U činek jsem nakonec vydržel až doteď,“ přibližuje.
S přibývajícími roky rostla nejen jeho síla, ale i tělesná hmotnost. „Když jsem v odpočinkovém režimu, mám kolem 4 000 až 4 500 kalorií denně. Když jsou tréninky náročnější, dostávám se na 6 až 7 tisíc. Funguje to tak, že si dám dopolední trénink, pak si jdu lehnout, vyspím se a večer jdu trénovat znovu,“ pousmál se.
Vedle klasických silových výkonů mu nechybí ani prostor pro fantazii a překonávání netradičních rekordů. V gymu například předvedl čelní dřep na balanční desce, což může působit až nebezpečně. Naposledy se mu podařilo zvednout 127,5 kilogramů. „Je to věc pro show a způsob, jak přitáhnout fanoušky k našemu sportu trochu jinak. Líbí se mi myšlenka toho, jestli to dokážu a jestli to překonám,“ říká.
A i tady má další výzvy. „Teď balancuji na jednom válci, ale viděl jsem starší cirkusové číslo, kde byly válce dva. To bych chtěl do budoucna zkusit. A proč to chci? Protože můžu. Někdo může říct, že je to hazard a neprofesionální, ale podle mě je důležité, aby se tím člověk pořád dokázal bavit,“ povídá.
Aby toho nebylo málo, zvládá i boxovat. „Box jsem dělal dva roky, ale to mi bylo patnáct. Teď se k tomu postupně vracím. Jediné, s čím bojujeme, je zakyselení organismu,“ líčí. Nevylučuje ani možnost, že by si v budoucnu střihl zápas na některém z galavečerů.
Jiruše se dokonce v minulosti setkal a trénoval i s legendárním islandským strongmanem Hafþórem Júlíusem Björnssonem, který drží světový rekord v mrtvém tahu s výkonem 510 kilogramů. „Ten člověk má přes 200 kilo a přes dva metry. Musel jsem se na něj dívat nahoru. Je to můj hrdina a splněný sen, kam se v tomto sportu mohu posouvat,“ má radost.
