Článek
Povedlo se vám velkou trofej dostat domů do Plzně bez újmy?
Je pravda, že ta trofej byla takový dar nedar, musela jsem si na ni koupit nový kufr, protože jen sama s krabicí vážila sedm kilo. Ale je to samozřejmě krásná připomínka toho vítězství, do Plzně jsem ji dovezla v pondělí a zatím jsem ji nevystavila, protože ji chci vzít ukázat na střelnici.
Cestou zpět jste řešila maximálně nadváhu zavazadel, ale cesta do Mexika byla větší drama. Nestihla jste čtvrteční losování, bála jste se, abyste včas dorazila na samotné finále Světového poháru pro osm nejlepších?
Ten problém vznikl trochu hloupostí, asi nejsme první ani poslední, komu se to stalo. Měli jsme přestup v USA a nevěděli jsme, že i na něj musíme mít vyřízenou ESTA. Dá se to rychle vyřídit, ale nám nepřišlo potvrzení, než nám zavřeli check-in ve Vídni, odkud jsme letěli. Takže jsme tam zůstali o den déle. Já byla v takovém šokovém stresu, jestli odletím, ale když jsme pak s pomocí cestovní kanceláře vyřídili, že odletíme, už byli spíš ve stresu všichni kolem. Nastavila jsem se, že střílím v neděli, tak stačí přiletět v sobotu…
Na cestě za triumfem jste pak v Mexiku musela vyřadit dvě domácí lukostřelkyně. Jak bouřlivé bylo místní temperamentní publikum?
Bylo hodně divoké, což já mám ráda. I jsem se na to připravovala, protože soupeřku určoval los, byly tam dvě Mexičanky, takže šance, že aspoň na jednu narazím, byla poměrně vysoká. Když jsem střílela proti domácím, davy šílely, měly i transparenty s obličeji těch soupeřek. Ale zároveň vůči mně byl cítit respekt.
Další náboj dodávala soubojům osoba francouzského kouče Marka Dellenbacha, který od vás náhle odešel právě do Mexika za lepšími finančními podmínkami. Motivace navíc se před ním předvést?
Tak jsem to nebrala, myslím, že jsme si zachovali hezký vztah a když bude třeba, můžu se na něj s něčím obrátit. Po závodě mi tak špitnul, že když mě viděl, tak si říkal, že to pro jeho svěřenkyně bude těžké.
Také bylo. Kdo vás tedy teď trenérsky vede? Na mistrovství Evropy jste se svým vyrazila bez kouče. Obnovila jste pak spolupráci s vaším tatínkem?
Celou sezonu už jsme pak zůstali sami, nechtěla jsem nikoho narychlo shánět, jak ten odchod přišel hned zkraje sezony. Vím, co dělám, psychicky mě to i posílilo. A k tátovi jsem se vrátila, i když ne v plném trenérském rozsahu. Seřizuje luky, dává mi zpětnou vazbu, domluvíme se, co potřebuju.
Zjevně tento model funguje, když jste vyhrála Světový pohár v Madridu i teď finále seriálu. Pro další sezonu tedy nového kouče hledat nebudete?
Nechci nic měnit, i by to bylo těžké. Ti kvalitní trenéři jsou už domluveni v početnějších týmech, bylo by pro ně složité odcházet k jednomu dvěma lidem…
Vy jste se vítězstvím ve finále stala poprvé světovou jedničkou. Ráda se pokocháte pohledem na žebříček?
Zatím jsem byla nejvýše třetí, teď jsem poskočila na první místo. Přiznám se, že párkrát jsem si ten žebříček otevřela. (úsměv) Ale on se mění, je dynamický, probíhají Asijské hry, kde mohou holky získat body, další závodí na mistrovství světa v terénní lukostřelbě, takže za dva týdny může vypadat jinak.
Po závodech jste s vaším partnerem Adamem Li zůstala v Mexiku pár dnů na dovolené. Co bylo největším zážitkem?
Ta dovolená byla strašně krátká, jen tři dny. Byli jsme na malém ostrově, který se dal obejít pěšky a zážitků jsme měli spoustu. Místo koček jsou na ulici leguáni, štíra jsme měli na pokoji, ale nejvíc jsme si užívali tu kulturu, moře a hlavně tacos.
Měla jste klidné spaní, když jste na pokoji objevila štíra?
Naštěstí jsme si ho všimli, až když jsme balili, tak jsme si řekli, že dobalíme a jedeme. Až pak nám docházelo, že by třeba měl člověk vyklepávat boty, než někam jde…
Když jsme si domlouvali rozhovor, říkala jste, že máte trénink. Tedy žádné posezonní volno?
Měla jsem chvíli volno po Světovém poháru v Madridu, protože ty tři měsíce byly fakt našlapané, jindy míváme aspoň dva týdny mezi závody, teď šly rychle za sebou. A teď se spíš udržuju, netrénuju velké objemy. Od října už začne zase posilovna, bazén, nazuju běžecké boty, na což se moc netěším, a už na přelomu října a listopadu přijdou první halové závody.
Příští sezona bude asi také našlapaná, už se bude bojovat o místa na olympiádě.
Bude velmi náročná zase z jiného pohledu, kvůli své délce, potrvá od konce března do září, každý měsíc někam na závody. Prvním cílem budou Evropské hry v Istanbulu v červnu, druhým mistrovství světa v září v Kolumbii, na obou akcích už se bude bojovat o olympijská místa.
