Článek
V Gruzii měl startovat už v roce 2009 jako dvojnásobný juniorský mistr světa. „Jen jsem si na posledním tréninku pochroumal kotník,“ vybavuje si, jak se jeho seniorská premiéra o rok odložila.
Od té doby se dvakrát radoval z olympijského zlata, dvakrát ze světového a třikrát z evropského, naposledy vloni. „Věk nezastavíte. Je znát, že už patřím ke starším. Ale pokaždé, když vejdu na žíněnku, chci předvést, co ve mně je,“ říká Krpálek, jehož v poslední době nejvíc omezují bolavé lokty.
„Měl v přípravě deficit a drobnější výpadky. Za poslední dva měsíce ale dělal, co mohl, a snažil se to dohnat. Je v lepší formě, než jsem se bál, že bude. Lukáš byl a je stroj, jen občas hapruje,“ glosuje s úsměvem svého dlouholetého svěřence kouč Petr Lacina.
Trenér mužské reprezentace i Lukáše Krpálka Petr Lacina.
„Kňučí, protože je starej. Ale to je vždycky před vrcholnými turnaji. Už ustanovil spoustu rekordů, třeba bude i nejstarší šampion. Na tatami je to pořád ten ostrý, tvrdý Krpálek, který tam nechá celé srdce,“ je přesvědčený Lacina, který se snaží svému svěřenci přípravu vyladit na míru s ohledem na jeho zkušenosti i věk.
„Starší závodníci už nemůžou trénovat jako mladí,“ říká a Krpálek směrem ke kouči pohotově zareaguje: „Tohle si zapamatuj.“ Podle Laciny by totiž mohl trénovat ještě víc, až se jejich přátelské špičkování přeneslo na tatami.
„Lukáš mi říkal, ať si to tedy zkusím, a minulý týden mě vytáhl na randori. A bylo to strašné,“ neskrýval 52letý trenér po tréninkovém zápase. „Říkal jsem mu, že aspoň další den uvidí, jak se cítím. Dali jsme jedno randori, další Lacoš nechtěl,“ culil se Krpálek.
Jak se tedy kouč cítil? „V pohodě. Nejsem tak starý, abych naříkal. Ale Lukáš říkal, jak ho to bavilo,“ vyprávěl Lacina.
Narážek na své zkušenosti si Krpálek v judistickém prostředí vyslechne spoustu, je v nich ale znát úcta, jakou k legendě tohoto sportu jeho soupeři chovají.
„Baví mě na turnajích poslouchat od mladých, že snad není možné, že mám zase medaili. Několikrát se mě už na vážení ptali, jestli to myslím vážně, že jsem tam znova. I to mě motivuje dokazovat, že nepatřím do starého železa a budu je chtít trápit,“ líčí.
Už nedlouho po olympiádě v Paříži Krpálek vyhlásil, že se pokusí vydržet mezi elitou i do dalších her v Los Angeles, které by pro něj byly páté. Už v červnu začne kvalifikace. „Ta cesta bude náročná, v harmonogramu sezony jsme si stanovili, že mistrovství Evropy by mělo být rozepíracím turnajem směrem ke kvalifikaci a turnajům v Mongolsku a Číně,“ popisuje.
Šampion z Ria a Tokia tuší, že cesta na další hry nebude snadná. „Vím, jak je těžké každé ráno vstát se zmordovaným tělem a znovu trénovat. To je asi největší překážka,“ připouští. „Ale pak jsem na kempu a cítím, že pořád dokážu porážet ty nejlepší, což mě žene vpřed,“ říká.
Jeho finálový soupeř z Tokia Guram Tušišvili bude jednou z hvězd nadcházejícího evropského šampionátu v jeho rodném Tbilisi. Co si finále zopakovat? „Kdyby na vzájemný zápas došlo, měl bych radost. Jednak by to znamenalo, že už se peru o medaili, a jednak bych měl velkou motivaci ho na domácí půdě porazit,“ má jasno Krpálek.
