Článek
Soutěžil v éře, o níž se vedou debaty, nakolik byla doprovázena organizovaným dopingem. Samotnému Zarembovi nečinilo problém na toto téma otevřeně mluvit.
Svým nadšeným výkonem v Moskvě ve váze do 100 kg na sebe strhnul ale naprosto jedinečnou mimořádnou pozornost.
Vítězný pokus tehdy doslova ubojoval. Skoro by se dalo říci, že pochodoval s činkou po podiu. Ale zvládl to. A šokoval všechny.

Ota Zaremba na archivním snímku ze slavnostního vyhlášení ankety Sportovec roku 2018.
Výkonem 395 kg ve dvojboji se se rodák z Havířova, kde se připravoval pod vedením legendárního trenéra Emila Brzósky, stal nečekaným olympijským vítězem do 100 kg a záhy i československým Sportovcem roku.
„Patřil k absolutním legendám československého vzpírání a navždy zůstane součástí jeho historie,“ stojí na facebookovém účtu České svazu vzpírání.
V roce 1981 dokonce vylepšil světový rekord ve váze do 100 kg a na MS do Lille odjížděl jako hlavní favorit na vítězství. Jenže už při pokusech v trhu si vážně poranil pravý loket a bylo po nadějích. Rekonvalescence se protáhla na dlouhé dva roky a Zaremba po návratu do reprezentace ještě získal bronz na ME.
Na olympijské hry 1984 v Los Angeles však neodcestoval kvůli československému bojkotu a o tři roky později kvůli neustávajícím zdravotním problémům kariéru ukončil.
Přes pozdější přiznání k užívání steroidů ale odmítal, že by příčinou jeho zdravotních obtíží byl doping. „Když o něco šlo, trénoval jsem až do úmoru. Dal jsem do toho všechno. Je to obrovská dřina a nese to s sebou i následky,“ řekl.
Po ukončení kariéry nastoupil do práce na šachtě ve Stonavě, v 90. letech pak podnikal ve sklenářství. V roce 1996 pak měl vážnou autonehodu, po které se ocitl v částečném invalidním důchodu. S podlomeným zdravím pak bojoval do konce života.
Zaremba si přesto našel práci v bezpečnostní agentuře, ale finanční problémy ho donutily prodat zlatou olympijskou medaili a přestěhovat se z Havířova k rodičům do Horní Suché, kde si založil vzpěračskou školu, ale celý život litoval, že si nedoplnil trenérské vzdělání.
S odstupem času se ale přiznal k užívání zakázaných látek. „Nešlo to jen z normální stravy, z masa a zeleniny. Podpůrné prostředky jsou pořád stejné, jako byly za nás,“ vzpomínal. Angažoval se i v politice, za Dělnickou stranu sociální spravedlnosti neúspěšně kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu i do Senátu.
Zaremba byl jedním ze tří českých vzpěračů, kteří vybojovali olympijské zlato - a zatím posledním. První to dokázal v roce 1932 na hrách v Los Angeles Jaroslav Skobla, který opanoval kategorii nad 82,5 kilogramu. V roce 1964 na něj navázal Hans Zdražila, který vybojoval zlato ve střední váze do 75 kilogramů v Tokiu.
Zarembova smrt je odchodem dalšího předního českého vzpěrače v krátké době. Před třemi týdny zemřel Jiří Zubrický.








