Článek
Milán (od naší zpravodajky) – První duel paralympijského turnaje odehrají čeští parahokejisté v sobotu proti Japoncům, v Miláně jsou ale už od úterý. „Původně jsme měli letět až ve středu, ale kvůli situaci na Blízkém východě nám přehodili armádní speciál o den dřív. Ale proběhlo to bez větších problémů a my jsme si to hrozně užili a jsme opravdu vděční za tuhle možnost,“ vysvětluje trenér českého týmu Jakub Novotný.
„Je to vlastně dobře, že jsme tady dřív. Už jsme se aklimatizovali, největší starosti s tím měl náš kustod, který měl o dvacet čtyři hodin míň na sbalení veškerého vybavení,“ popisuje parahokejista Radek Zelinka.
Krátce po příletu už Češi okusili i led v nové hokejové hale Santa Giulia, kde hráli olympijský turnaj muži. A arenu pro šestnáct tisíc diváků si pochvalují. „Hala je moc krásná, v tak velké hale jsem nikdy asi nehrál,“ přiznává parahokejista Filip Veselý. „Ale vůbec si neumím představit, jak to může vypadat s nějakou fanouškovskou podporou, jsem na to zvědavý.“
Čeští parahokejisté v paralympijské vesnici
Právě hokejová hala byla dost propíraným tématem před i během olympijských her, kvalita ledu je ale podle parahokejistů v hlavní hale výborná. A spokojenost panuje i s tréninkovou plochou. „Je to velký stan hned vedle haly, jsou tam rozdělené šatny a pak led, který je taky v tom stanu. Myslím, že by se něco takového dalo udělat i u nás,“ říká trenér Novotný.
Paralympiáda 2026
V pořadí již XIV. zimní paralympijské hry se konají v termínu od 6. do 15. března 2026. Letošní česká výprava má rekordních 24 sportovců, kteří budou bojovat o medaile v para hokeji, para biatlonu, alpském lyžování a běžeckém lyžování. Největší šance na medaili se přisuzuje českým parahokejistům a lyžařce a biatlonistce Simoně Bubeníčkové. Vlajky všech zemí ponesou dobrovolníci.
V týmu, který jednoznačně cílí na medaili a neskrývá své ambice před turnajem, panuje dobrá nálada a převládá těšení na vstup do turnaje, který Čechy čeká v sobotu proti Japonsku. „Už se těšíme, až to začne. První tréninky se nám jako týmu moc nedaří, jsme takoví roztěkaní z okolí,“ přiznává Zelinka, se kterým souhlasí i jeho spoluhráč Filip Veselý. „Vždycky po příletu tréninky nejsou nic moc, ale dneska už to bylo lepší.“
Z paralympijské vesnice do haly vozí český tým speciální týmový autobus, ovšem s italským řidičem. „Už se nám stalo, že se trochu ztratil a bloudil,“ směje se Novotný. „Tak jsme dvakrát objeli nádraží a pak jsme se mu snažili vysvětlit, že chceme do té šedivé budovy uprostřed. Řidič teda neuměl anglicky, tak to bylo trochu náročnější, ale naštěstí jsme nepřijeli o moc později,“ popisuje kouč parahokejistů jedinou lapálii, která český tým potkala.
