Hlavní obsah

GLOSA: Nepoklekli. To až Arsenal a dění kolem Kúdely je k tomu donutily

16. 4. 2021 12:49

Jsme bílí. Kúdela, já, většina z vás. Proto nečekejme, že v případě nařčení z rasismu bude ctěna presumpce neviny. V angloamerickém světě 21. století už vůbec ne. Podle tamního smýšlení a přesvědčení je totiž na obviněném, aby podezření vyvrátil a dokázal, že se rasistického jednání či výroku nedopustil. A nezáleží na tom, že jde o pouhé nařčení. Že chybí důkazy. Usvědčující, a hlavně hodnověrná svědectví.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Fotbalisté Slavie Praha po utkání odvety čtvrtfinále Evropské ligy.Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Článek

Neseme totiž na sobě stigma.

White guilt. Bílá vina, tak tomu říkají.

Ondřej Kúdela to ve své kauze pocítil. Slavia ve čtvrtfinálové odvetě následně také. Trenér Trpišovský sice popřel, že by distanc na deset zápasů vynesený v Nyonu disciplinární komisí UEFA nad Kúdelou mužstvo ovlivnil a měl na jeho výkon dopad, nicméně šok a pocity křivdy neskrýval.

Nesl ji v sobě on, hráči samozřejmě také.

Na trávník v Edenu před zahájením zápasu nepoklekli, k fotbalistům Arsenalu se podobně jako před týdnem v Londýně gestem vyjadřujícím sounáležitost k hnutí Black Lives Matter nepřipojili, svůj postoj k rasismu vyjádřili po svém.

Objetím kolem ramen...

„Slavia k tomu má svůj důvod," pravil s nadhledem muže z kontinentu španělský kouč Kanonýrů Mikel Arteta, aniž by rozhodnutí soupeře jakkoli glosoval.

Foto: David W Cerny, Reuters

Pokleknutí před zápasem. Arsenal a rozhodčí na rozdíl od Slavie tradici z poslední doby dodrželi.Foto: David W Cerny, Reuters

Pokleknout Pražany totiž donutil jeho tým. Nesporně fotbalovými kvalitami, individuálními schopnostmi, taktickou připraveností na odvetu, ale nejspíš i tím, čím si Slavia po čtyřiadvacet hodin před zápasem procházela a co na její hráče dopad mít muselo.

Zatímco před týdnem na Emirates Stadium se drželi slávisté kolem ramen před utkáním a pak v přeneseném slova smyslu i v jeho průběhu, kdy týmovým výkonem eliminovali přednosti Kanonýrů, v odvetě zůstalo u držení kolem ramen a obvyklé, pro slávistické tažení pohárovou Evropou tolik charakteristické kolektivní pospolitosti jen před výkopem. Na trávníku se hned po prvním inkasovaném úderu vytratila.

Nemyslím, že by si snad kosmopolitní domácí jedenáctka připouštěla něco takového, jako White guilt. To spíš křivda z toho, že Kúdelovo řečnění, výpad či podle ostrovní verze verbální agrese v Ibroxu v Glasgow proti Kamarovi je podle trestů vynesených diciplinární komisí činem daleko trestuhodnějším než fyzická agrese Roofa, Kamary ve slávistech mohla, a nejspíš i vyvolala pocity frustrace, deprese a zmaru.

Zejména, když ortel nad Kúdelou neprovázely žádné argumenty. Věcné, nezpochybnitelné.

Zvlášť, když dění kolem jejich spoluhráče nekončí.

Když se Kamarův právník dožaduje nejen vyššího trestu, ale i civilního soudu s Kúdelou, který by měl skončit, když ne půlročním vězením, pak pokutou.

Když z pražského Hradu putuje od kancléře Mynáře do Nyonu dopis, který si UEFA nevyloží jinak než jako snahu o zásah státu do jejích práv, kompetencí a suverenity. A že je UEFA na něco takového obzvláště háklivá, o tom není pochyb.

Když i na Ostrovech zůstávají v živé paměti kauzy, kdy jen pouhý nádech podezření z rasistického podtextu k vynesení trestu stačí. Takový Edinson Cavani z Manchesteru United o tom ví své. Slůvko „Negrito" na instagramu v odpovědi příteli doma v Uruguayi stačilo, aby loni v listopadu dostal distanc na tři zápasy a pokutu 100 tisíc liber, tedy téměř tři miliony korun. A nic nepomohlo, že se ho zastal klub, uruguayský svaz, hráčské odbory i jazykovědný úřad, který upozornil, že v Jižní Americe jde o výraz běžně používaný mezi blízkými přáteli.

„To, že hráč neměl v úmyslu kohokoliv rasisticky urazit, samo o sobě nestačí. Někdo by si totiž slovo ‚negrito' mohl vyložit jako rasistické," zněl verdikt disciplinární komise anglické Fotbalové asociace trvající na trestu, byť zároveň uznala že v případě Cavaniho se o rasismus nejednalo.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Fotbalisté Slavie před úvodním hvizdem odvety s Arsenalem.Foto: Vlastimil Vacek, Právo

V angloamerickém světě je vnímání rasismu prostě jiné. Při tvrzení proti tvrzení se v panující atmosféře pravda přiklání a ohýbá na stranu toho, kdo si na útlak stěžuje. I disciplinární komise UEFA se tím podle všech dosud známých indicií v Kúdelově kauze řídí, takže ani ona nereflektuje na pravdu vyslovenou americkým politickým komentátorem a filmovým kritikem Stevem Sailerem, že ..."rasismus je zaklínacím slovem poskytujícím šikovnou náhradu za logické myšlení."

Kúdela a Slavia s ním se o tom přesvědčili.

A Kúdela s tím musí počítat i při případném odvolání, které proti výši trestu zvažuje.

Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi, Železná Sparta, Od Bicana k Lafatovi. Je držitelem Ceny dr. Václava Jíry a Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu.

Reklama

Sdílejte článek
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •