Pudil jezdí v Anglii na traktoru a vzpomíná: Vrba mi na Euru řekl, že nemám šanci hrát

Čtyřicetiletý Pudil se po konci aktivní kariéry usadil v Anglii, kde strávil sedm sezon. „Plán byl takový, že jsem se měl vrátit do České republiky, v Liberci jsem měl postavený barák. Pak se to trošku zvrtlo. Přišel rozchod s bývalou partnerkou a našel jsem si tam novou. I bývalá partnerka v Anglii žije, děti tam chodí do školy. Myslím, že je to pro ně nejlepší start do života, anglicky mluví plynně,“ vypráví Pudil.

Rozhodně se nenudí, naopak program má nabitý. Pracuje pro Sheffield Wednesday, kde během aktivní kariéry působil. Věnuje se školnímu programu. „Trénuji děti, starám se o hřiště, o kabiny, jezdím na traktoru. Teď se chystáme stavět hřiště na padel. Snažím se organizovat charitativní zápasy, jeden budeme pořádat teď v květnu,“ vypočítává bývalý reprezentant.

A to není všechno. Hraje fotbal v nižších anglických soutěžích za Hallam a Handsworth, má malou fotbalovou akademii, o prázdninách dělá kempy. Stará se o děti. Když se mu sejdou všechny, je jich pět. „Je to frmol, na druhou stranu je radost mít velkou rodinu,“ usmívá se autor pravidelných komentářů na Sport.cz o anglickém fotbale.

Kariéru začínal jako malý kluk ve Spartě, kde s přestávkou v Kompresorech působil do osmnácti let, než odešel za první profesionální výzvou do Blšan. „Pro kluka, jako jsem byl já, to byl nejlepší start,“ přiznává Pudil.

Hned si vysloužil angažmá v Liberci, se kterým slavil titul. Vzpomíná, jak kabina ve Slovanu táhla za jeden provaz. „Po zápase jsme chodili na pivo. Nejdřív nás chodilo pět, po šestém kole deset a pak celá kabina. Semkli jsme se a na hřišti to bylo vidět,“ popisuje majitel 130 startů v české lize.

Také se Slavií zvedal nad hlavu mistrovský pohár. Vysloužil si štaci v belgickém Genku. Jací byli záložník Kevin De Bruyne a brankář Thibaut Courtois, kteří byli v té době začínajícími mladíky a později se z nich na slavných adresách staly velké hvězdy? I o tom Pudil vypráví v novém díle Kopaček na hřebíku.

Sedm let hrál v Anglii, s Watfordem následně i Sheffieldem Wednesday prohrál ve Wembley ve finále play off druhé ligy o místo v Premier League. Slavnou soutěž si nikdy nezahrál, jen jednou po postupu s Watfordem v roce 2015 byl na lavičce. Proti Evertonu. „I to bylo úžasné. Seděli jsme vedle sebe s Matějem Vydrou a říkali jsme si, že jsme tady, že jsme to dokázali. Ale stejně jsem měl v hlavě, že asi nezůstanu, po postupu přicházeli neustále noví a noví hráči,“ říká Pudil, jenž se po zkušenostech v Anglii vrátil do Česka. Byl v Mladé Boleslavi a na Viktorii Žižkov.

Má i pětatřicet startů za národní mužstvo. Dvakrát přišel na poslední chvíli o nominaci na mistrovství Evropy. Poprvé v roce 2008 kvůli zlomené ruce. „Moje blbost. Slavili jsme titul se Slavií, přišel konflikt. Popral jsem se a zlomil si ruku. Možná by se to dalo nějak udělat, ještě byl čas. Možná by se to zahojilo nebo bych hrál se speciální dlahou. Ale byl jsem mladý a pan (trenér) Brückner mi dal za vyučenou,“ vzpomíná Pudil.

O čtyři roky později nebyl fit, měl za sebou týdny, kdy kvůli zlomenině nehrál. Přesto měl šanci, nakonec vypadl kvůli tomu, že úplně zdravý nebyl Tomáš Rosický, a tak jel i Vladimír Darida. Na třetí pokus se na Euro podíval, byl v týmu pro šampionát ve Francii v roce 2016. „Přijel jsem později, protože jsme hráli finále o Premier League. A trenér Pavel Vrba mi hned řekl, že víceméně nemám šanci hrát,“ vybaví si Pudil.

Nakonec si zahrál v posledním utkání s Tureckem, po kterém se Češi s turnajem rozloučili. „Nečekal jsem, že budu hrát, ale najednou se v přípravě objevilo moje jméno. Mělo to být kvůli tomu, že David Limberský už řekl, že hrát nebude, novináři do něj šili. Pak jsem se doslechl, že se trenér ptal Thea Gebre Selassieho, jestli by hrál levého beka, a on mu měl říct, že ne. Mě se na nic neptal. Je škoda, že jsme ten zápas s Turky nezvládli,“ vrací se Pudil k porážce 0:2. Víc o jeho kariéře se dozvíte v novém díle Kopaček na hřebíku.