Skóroval ve finále proti Němcům. Hrdina vzpomíná na zlato z Bělehradu i nečekanou šanci

Švehlík nastoupil do finále shodou okolností. Býval spíš žolíkem, ovšem do základní sestavy zápasu o zlato mu pomohlo vyloučení Jaroslava Polláka v semifinále proti Nizozemsku. „Byl jsem překvapený, ale smůla někoho je štěstí druhého. Trenéři Ježek s Venglošem přemýšleli, jak Bobbyho Polláka nahradí. Myslím, že převážilo to, že jsme dlouhé roky hráli s Masným v útoku. Spoléhali na to, že naše spolupráce by mohla fungovat i v tomto případě. Gól byl třešničkou na dortu,“ vypráví Švehlík, jemuž bylo tehdy šestadvacet.

Československé mužstvo poslal do vedení, které poté navýšil Karol Dobiáš. Ovšem německý výběr dokázal vyrovnat na 2:2 a po prodloužení se šlo do penaltového rozstřelu, který rozsekl legendárním dloubákem Antonín Panenka. Švehlík v tu chvíli trpěl na lavičce.

„Byli jsme jako zamrzlí, protože míč do brány letěl tak pomalu. Myslel jsem si, že (brankář Sepp) Maier se ještě otočí a balon chytí. Ale to se samozřejmě už nedalo,“ líčí Švehlík.

Ale i jeho trefa je slavná. Když před lety přijel s výpravou Slovanu Bratislava na bělehradský stadion, přezdívaný Marakana, kde se finále hrálo, poprosili ho tamní novináři, aby gól do stejné brány zopakoval. „Měl jsem obavu, jestli trefím bránu po tolika letech. Ale kopl jsem lehce, všechno bylo v pohodě a potlesk byl velký,“ zmiňuje někdejší útočník, který vystudoval práva a je i evropským šampionem do třiadvaceti let z roku 1972.

Svůj život spojil především se Slovanem Bratislava, se kterým slavil tři mistrovské tituly. Jeden má s pražskou Duklou, kde byl v rámci povinné vojenské služby, a na konci kariéry si vyzkoušel angažmá v druholigovém belgickém Hasseltu. Když se tam loučil, zjistil překvapující okolnosti. Jaké? I o nich mluví v nové epizodě Kopaček na hřebíku.

Švehlíkovi je sedmdesát šest let, je vitální a ve fotbalovém prostředí pořád činný. Ve Slovanu Bratislava dělá dlouhé roky vedoucího A-mužstva. „Baví mě to,“ přikývne. „Kontroluji smlouvy, zařizuji hotely, soustředění a další věci. Je toho dost,“ vypočítává jeden z bělehradských hrdinů, co vše má na starosti.

Končit nehodlá. „Pokud to půjde, budu tam chtít ještě zůstat. Když se denně pohybujete mezi podstatně mladšími hráči a lidmi, nabíjí vás to energií. Oni vědí, že jsem ve Slovanu něčeho dosáhl. Je mezi námi symbióza,“ říká Švehlík.