Špatná víza mu umožnila stihnout porod dcery, na Ajax kouká ve vitríně. Jubilant Vlček vzpomíná

Vlček je pevně spojený se Slavií, kde profesionální kariéru uzavřel a pak v ní začal dělat vedoucího mužstva. Tuhle funkci vykonává už dvanáct let. „Zůstal jsem v kabině, což je pro mě nejdůležitější. Nabíjí mě to a je to i důvod, proč mi ani nepřipadá, že mi je padesát let,“ říká Vlček.

V kabině se bude gratulovat hned dvakrát, den po něm má totiž padesátiny i trenér sešívaných Jindřich Trpišovský. „Jsme spolu opravdu hodně času, takže společnou oslavu asi plánovat nebudeme. Ale klukům do kabiny nějaké občerstvení přineseme, to je jasné,“ slibuje Vlček.

Kopačky na hřebíku má trvale, nesundává je ani v případě populárního Silvestrovského derby. „V rodném Divišově jsem slíbil, že se tam fotbalově rozloučím, tak jsem tam rok dal a tím to pro mě opravdu skončilo. Kopačky jsou pořád na hřebíku a nepředpokládám, že bych je někdy sundával. Vůbec mě to neláká,“ zmiňuje bývalý útočník, který prožil zajímavou kariéru.

Do ligy naskočil už v šestnácti v Bohemians, působil v Českých Budějovicích, dlouho v Olomouci, pak šel do Dynama Moskva společně s krajany Martinem Haškem a Martinem Zbončákem za trenérem Jaroslavem Hřebíkem. K přesunu do Moskvy má i hektický rodinný příběh, s manželkou totiž zrovna čekali narození dcery.

„Už jsem byl na letišti a měl odlétat, ale měl jsem špatná víza. Vrátil jsem se tedy domů a manželka večer porodila. Porod jsem tedy stihl, dobře to dopadlo,“ vypráví Vlček.

Po neslavné štaci v Rusku se dostal do Slavie, z ní do Anderlechtu Brusel, pak se zase vrátil do Edenu. Při prvním angažmá v červenobílých barvách poslal klub do Ligy mistrů, dvojzápas s nizozemským Ajaxem pomohl rozseknout v srpnu 2007 dvěma góly v odvetě. „Samozřejmě si na to někdy vzpomenete. Máme u nás v muzeu vitrínu, kde ty góly běží. Občas se kouknu. Je to příjemné,“ nezastírá bývalý útočník, který nasbíral čtrnáct reprezentačních startů.

Při druhé štaci ve Slavii však prožíval těžké chvíle. Jak je pro něj Ajax synonymem štěstí, tak při vzpomínce na vyřazení od Tiraspolu v předkole Ligy mistrů o dva roky později se jen osype.

Platí za dobráka a takřka neustále pozitivně naladěného člověka. A taky za šprýmaře, jak dokládá historka ze svatby jeho sestry. Jaká? Uslyšíte ji v novém díle Kopaček na hřebíku stejně jako Vlčkovy vzpomínky na všechna profesionální angažmá, působení v národním týmu či členství v Klubu ligových kanonýrů, do kterého si čerstvý jubilant v minulosti podal přihlášku 106 góly v Česku, Rusku a Belgii.