Kdyby Chvalovský neskončil ve vazbě, nejspíš bych ve fotbale skončil já, připomíná Klusáček osudovou křižovatku

Poprvé, ale nikoli naposledy. Jenže před jednadvaceti lety pro něho mohla mít vzpoura proti strahovské generalitě fatální následky.

„František Chvalovský měl ale tehdy problémy s podnikáním a byla na něho uvalena vazba, což mě vlastně zachránilo. Jinak bych ve fotbale nejspíš skončil a věnoval s civilnímu povolání," přiznává Luděk Klusáček, který během aktivní hráčské kariéry vystudoval Vysokou školu ekonomickou a získal titul inženýra.

„Po vystoupení na valné hromadě mě v Bohemce navíc stáhli do ústranní, abych nebyl tolik na očích. Udělali ze mě sekretáře, což byla práce, která mě vůbec nebavila. O to víc jsem proto přemýšlel, že ve fotbale skončím," prozradil, co ho vlastně přimělo, aby se po dvanácti letech na ligových trávnících vydal na trenérskou dráhu.

Nejdřív ve Slavii, kde s fotbalem začínal, vyrostl a v roce 1988 poprvé okusil i nejvyšší domácí soutěž. Tenkrát samo sebou ještě federální.

„Hlavním trenérem se tehdy ve Slavii stal Míra Beránek a já chvíli tajně doufal, že bych mohl být jeho asistentem. Skončil jsem ovšem u juniorky a po čase jsem musel sám sobě přiznat, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat," líčí Luděk Klusáček v dalším díle podcastu Kopačky na hřebíku začátky své trenérské kariéry, která ho později zavedla do Xaverova, Jihlavy, ale po boku Ivana Haška třeba i do arabského světa a k české reprezenaci. A samozřejmě dvakrát i do vršovického Ďolíčku ke Klokanům, kteří se pro něho stali srdeční záležitostí.

„Pro mě jsou srdeční záležitostí oba kluby. Ve Slavii jsem prožil celé mládí, v jejím dresu jsem nakoukl do ligy, ale protože jsem se v Edenu vzhledem k panující konkurenci neprosadil, byl jsem rád, že jsem mohl odejít do Bohemky. Klubu s velkou tradicí, skvělými lidmi, báječnými fanoušky, atmosférou, která v Ďolíčku panuje."

Klusáček u mikrofonu sportu.cz prozrazuje i to, že k cestě do ligového kádru Slavie mu vlastně pomohla emigrace Luboše Kubíka a Ivo Knoflíčka.

„Zůstali v zahraničí a já vlastně dostal příkazem, že se mám zapojit do přípravy ligového áčka. A to zrovna v době, kdy jsem si užíval studentských let a přemýšlel, co dál se životem. Fotbal jsem tehdy hrál víceméně pro zábavu za slávistickou juniorku a trenér Starý to tam se mnou neměl jednoduché," připomíná Luboš Klusáček, že Knoflíček byl vlastně dalším z osudových mužů v jeho kariéře.

„Když jsem se po letech do Edenu vrátil, stal jsem se součástí hráčské transakce mezi Slavií a Benešov. Ivo putoval z Benešova do Edenu, já z Edenu do Benešova."

V dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku toho prozradil Luděk Klusáček ale samozřejmě mnohem víc. Zavzpomínal na liberecké angažmá i působení v Benešově, s nímž vybojoval postup do ligy, připomněl trenéry, pod nimiž hrával a kteří ho inspirovali poté, co se sám vydal na trenérskou dráhu.

Řeč přišla pochopitelně na Borise Korbela, který změnil Slavii i celý český fotbal, stejně jako na benešovského mecenáše Miroslava Švarce či třeba fotbal v arabském světě, kde Luboš Klusáček působil bezmála pět let a kam by se klidně zase vydal.

Bylo to zajímavé vzpomínání a povídání, do kterého rozhodně stojí za to se zaposlouchat.