Šimpanzům ani na Vánoce Krbeček podstrojovat nebude. Místo banánů dostanou zeleninu, granule a smlsnou si na cibuli

„Návštěvníci naší zoologické nosí na Vánoce zvířatům spoustu dobrot. Ovoce, zeleninu, oříšky… Proto teď, když jsou Vánoce, možná šimpanzi i ten banán dostanou. Výjimečně,“ rozpovídal se v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku Tomáš Krbeček, který deset let pobíhal po ligových fotbalových trávnících, aby po skončení aktivní kariéry našel nový smysl a náplň života.

„Fotbal mě už opravdu neláká, i když zpětnou vazbu na něj samozřejmě pořád mám. Našel jsem si jiné životní vzory… Když jsem ještě hrál fotbal, bavil mě Messi, Ronaldo, u nás době třeba Marek Matějovský. Teď je to ale Dian Fosseyová či třeba Jane Goodallová. Dá mi to víc než se držet skálopevně fotbalu, který pominul,“ připomíná americkou a anglickou bioložku, dvě veličiny, které zasvětily svůj život výzkumu primátů.

„A dalším je třeba Petr Horký,“ přidává někdejší útočník Plzně, Ústí, ale také Liberce, ale také Příbrami či slovenského Ružomberku, že svůj vzor má i v tuzemsku.

„Téma fotbal nevyhledávám, ani mě to nenapadne. To už je životní kapitola, která je dávno pryč. Vždyť já vlastně nikdy žádný velký fotbal nehrál, kopal jsem jen v provinčních klubech, se kterými jsme postupovali do ligy a pak se v ní zachraňovali. Začátek kariéry se mi sice povedl, i nějaké góly jsem dával, s reprezentační jednadvacítkou jsem si zahrál i na mistrovství Evropy, ale pak to šlo z kopce. Nejspíš i proto, že jsem začal o fotbale moc přemýšlet,“ vysvětluje kluk z fotbalové rodiny, proč se raději než o fotbale baví o tlupě šimpanzů, o kterou se v plzeňské zoo stará.

„Holt se to nepovedlo. Ale všechno je k něčemu dobré. I to špatné. Je to prostě tak, jak to má být,“ drží se Tomáš Krbeček i v nové profesi své životní mantry.

Spokojený, šťastný, rozzářený, když se u mikrofonu Sportu. cz stočila řeč zpátky na pavilon primátů a jeho tlupu šimpanzů. Výjimečnou a vzácnou, protože se jedná o extrémně ohrožený poddruh čego. V Evropě je jich totiž v lidské péči pouhých šestadvacet v tuctu zoologických zahrad. A plzeňská patří mezi ně…

Úžasné, jak o šimpanzích dokáže Tomáš vyprávět. Co všechno o nich ví, s jakým nadšením a láskou o nich mluví, co všechno se o nich naučil a co za pět let vypozoroval.

Víte třeba, proč jim nedopřeje banány?

„Banány z tropického pralesa mají úplně jinou nutriční hodnotu než ty, které známe a jíme my. Ty naše jsou plné cukrů a sacharidů, proto je šimpanzům nedáváme, aby netloustli a neničili si orgány,“ poučuje posluchače našeho podcastu i návštěvníky zoo při komentovaných prohlídkách.

„Kdybych řekl Petrovi Švancarovi, že mám přednášky před lidmi, asi by neuvěřil. Ví totiž, jakým introvertem jsem byl kabině,“ zastaví se Tomáš na chvíli u své fotbalové kariéry, aby se zase okamžitě vrátil k tomu, co ho baví a naplňuje.

Je to úžasně zajímavé povídání, které teď, v čase vánočním, rozhodně stojí za poslech. Už třeba proto, že se dozvíte, jak si člověk najde jiné životní hodnoty a cíle, než jakými předtím byly fotbalové tréninky a zápasy. A že je nevýslovně spokojený a šťastný, že si je našel.

Uslyšíte, jak k nim Tomáš Krbeček dokráčel a proč se po skončení aktivní kariéry rozhodl právě pro profesi ošetřovatele v zoo. A že v jeho případě se asi skutečně stalo, co se stát mělo a co měl životním osudem předurčeno.

„Vím, že nezachráním planetu, ale pro mě je strašně důležité, že má práce má smysl a naplňuje mě, což je pro mě strašně důležité.“

I proto se tentokrát v Kopačkách na hřebíku víc než o fotbale mluví o tlupě šimpanzů a práci, kterou s ní Tomáš Krbeček má.

Třeba o samci Sirim, jemuž se museli Tomáš s kolegyní Monikou dva roky věnovat a trénovat ho, aby ho tlupa přijala mezi sebe. Třeba o novém samci, kterého přivezli do Plzně z Portugalska a s nímž bude nejspíš podobná práce jako se Sirim. Třeba o tom, jakou zábavu a hry pro šimpanze vymýšlí…

„Granule, ale i třeba hrášek jim schováváme do dřevité vaty, rozinky, oříšky a sušené ovoce pro změnu do děr navrtaných do dřevěných polínek. Kdo má nehty, je ve výhodě, kdo je nemá, musí si vzít na pomoc proutek, aby tyhle laskominy dostal ven. A pohankovou kaši jim pro změnu dáváme do termitiště. A pro malou Cailu je úplně tou největší zábavou deka. Hodí si ji přes hlavu a hraje si s ostatními na bubáka. Opravdu jako děti,“ ukazuje Tomáš Krbeček na videu, jak čtyřleté mládě dovádí.

Ale o životě, chování a zvycích šimpanzů se toho dozvíte při poslechu dalšího dílu Kopaček na hřebíku daleko víc, proto se do něho s gustem zaposlouchejte. Dozvíte se třeba i to, jaký životní sen někdejší fotbalista Tomáš Krbeček má a co by mu nyní v čase vánočním udělalo úplně tu největší radost.