Nebyl jsem promiskuitní, vzpomíná jubilant a mistr bonmotů Škorpil na trenérská léta i na své hlášky

A že těch vzpomínek a vyprávění u mikrofonu Sportu.cz bylo. Na dvě tři pokračování Kopaček na hřebíku by vydaly…

„A to jsem nebyl promiskuitním trenérem, který by střídal kluby a měnil angažmá,“ připomněl královéhradecký rodák Ladislav Škorpil, že si během kariéry vystačil s Hradcem Králové, Duklou Praha, Libercem a slovenskou Dunajskou Stredou. A i když k těmto angažmá připočteme působení u dorosteneckých reprezentací a české jednadvacítky, musíme mu dát za pravdu. Mistr bonmotů opravdu promiskuitní nebyl…

A to měl v Liberci nad sebou tak tvrdého byznysmana, jakým byl dlouholetý majitel Slovanu inženýr Ludvík Karl.

„Vydržel jsem tam víc než sedm let, přičemž jsme čtyřikrát prodlužovali smlouvu. Když jsme jednali o té první, ptal se mě inženýr Karl: „Na jak dlouho ji sepíšeme?“ Odpověděl jsem, že je to snad jedno, a on okamžitě pochopil, kam mířím a na co narážím. Jeho reakce: „Vy už v tom děláte dlouho…“ se stala prvopočátkem našeho vztahu, kdy jsme spolu mluvili a jednali jako rovný s rovným.

„Byl jsem první, kdo se ho nebál. A protože jsem se ho nebál, vydržel jsem v Liberci oněch sedm let,“ vzpomíná v Ladislav Škorpil v Kopačkách na hřebíku nejen na své vztahy a zážitky s majitelem klubu, ale i na zisk mistrovského titulu, účinkování v pohárové Evropě, ale třeba i fanoušky, kteří přišli před volbou prezidenta na stadion ve žlutých tričkách s nápisem „Škorpil for prezident“.

„Tehdy se mě po utkání i televizní reportér ptal, jak to tedy bude s mou kandidaturou. Odpověděl jsem mu, že když bude hlavním městem naší republiky Kocourkov a předchozím prezidentem Jára da Cimrman, pak že do toho určitě půjdu.“

Pronášel výroky a bonmoty vtipné, humorné, ale i bonmoty sexistické nebo s podtextem či nádechem, který by byl považován v dnešní době za rasistický a za které by nejspíš putoval před disciplinární tribunál.

„O těch sexistických se má žena naštěstí nikdy nedozvěděla, protože se k ní nedonesly a u internetu nesedí,“ reagoval Ladislav Škorpil na vzpomínku, jak byl jeden z reportérů celý vedle ze Škorpilovy odpovědi na otázku, zda během utkání sleduje ženy v hledišti a zda má raději brunety nebo blondýny.

„Jo, to jsem mu odpověděl: Když koučuji, tak koučuji, když souložím, tak souložím,“ pousmál se u mikrofonu Sportu.cz.

A jak to bylo s disciplinárkou?

„Stál jsem před ní za svůj pohnutý život jen jednou jedinkrát, a to na Slovensku, když jsem trénoval Dunajskou Stredu. Hráli jsme pohárové utkání s bratislavským Slovanem v listopadové slotě a novináři se ptali mě a trenéra Galise, co říkáme na termínovou listinu. Galis se z odpovědi vykroutil., aby si nedělal zle, já měl ale odpověď hned. Vypůjčil jsem si od Karla Havlíčka Borovského epigram „Nechceš-li si hubu spálit, musíš mlčet nebo chválit“ a k tomu dodal: Termínovka je výborná, ale vymyslel ji vůl. Předvolali si mě na disciplinárku, kde byl shodou okolností Jožo Adamec za to, že zrovna někoho škrtil. Argumentoval jsem tím, že jsem zmíněná slova pronesl jen pro dobro slovenského fotbalu, takže jsem dostal jen pokaranie. Tedy napomenutí.“

Podobných vzpomínek a historek má Ladislav Škorpil v paměti spoustu a ani u mikrofonu Sportu.cz jimi nešetřil.

Třeba o tom, proč nenapsali s kreslířem Petrem Urbanem knihu a kdy na ni dojde. Anebo o tom, jakými komplimenty začínaly jejich rozhovory s inženýrem Karlem.

Zaposlouchejte se proto do vyprávění jubilanta Ladislava Škorpila, abyste si připomněli nebo poznali časy opředené nostalgií, které se už nikdy nevrátí a na něž v Kopačkách na hřebíku vzpomíná.