Ujížděl policajtům, taxikařil s puškou. Lauda i o tom, kolik dostal za přestup do Slavie a proč tam skončil

Ne, nejde o úryvek z kdysi tak populárních rozhlasových Sedmilhářů, i takové příběhy se v osmdesátých letech minulého milénia v tuzemsku skutečně děly.

„Ještě týž den jsem měl papíry zpátky a ten policajt se mi od té doby vyhýbal. Přitom kde parkoval žlutý bavorák, tam jsem byl i já," připomíná bývalý útočník pražské Slavie a Olomouce, že žluté BMW bylo v někdejším socialistickém Československu takovým unikátem, že prostě nešlo přehlédnout.

„Ligu jsme ovšem v třiaosmdesátém nezachránili, protože to se prostě nedalo. Rozhodčí nás řezali všude, kam jsme přijeli. Přesto jsem na Hané zůstal další tři roky a nedám na Olomouc dopustit. Je pro mě něco jako druhá máma," zasnil se Vladislav Lauda u mikrofonu Sport.cz při vzpomínce na spoluhráče, trenéra Brücknera či třeba generálního ředitele Sigmy Cahela.

Při vzpomínce na fanoušky, kteří ho milovali a byli celí dychtiví, co na trávníku vyvede a jakým kouskem je pobaví, mu dokonce zvlhnou oči.

„Když jsme při oslavách Brücknerových osmdesátin hráli v Olomouci exhibici a já z tribuny slyšel skandování ,Niki, zazvoň´, byl jsem úplně naměkko. Vždyť po pětatřiceti letech jsem zase slyšel pokřik, jímž mě fanoušci vyzývali, abych dal gól. A já jich v 69 ligových zápasch nastřílel v dresu Sigmy jednatřicet."

Na olomoucké angažmá má fotbalový bonvián Lauda spoustu vzpomínek, které dává v padesátém díle pořadu Kopačky na hřebíku k dobrému.

„V Olomouci bývala za mé éry proslulým podnikem Varna, kam chodili hokejisté, herci, zpěváci i všelijací veksláci a já s nimi. Trenér Brückner nám fotbalistům sice návštěvy Varny zakázal, nade mnou ale přimhouřil oko. Ovšem jen od pondělí do středy. Od čtvrtka jsem musel na tréninku makat a o víkendu se odměnit gólem. I od něho jsem ale dostával pokuty. Párkrát mě přistihl, když jsem v Avionu vběhl do kuchyně, tam si dal oběd s kuchařem a poté usedl ke stolu se spoluhráči, abych si nechal naservírovat další porci knedlíků s omáčkou."

V pořadu Kopačky na hřebíku ale „Niki" Lauda samozřejmě nevzpomínal jen na olomoucké angažmá.

Věděli jste třeba, že začínal v Bělé pod Bezdězem jako házenkář a že se na fotbalovou dráhu vydal vlastně proto, že si šel zahrát fotbal načerno za dorostence Bělé, ligovým vrstevníkům Mladé Boleslavi dal tři góly a do města automobiů ho okamžitě přetáhli? A slyšeli jste, proč nepřestoupil do Sparty, ale do Slavie? A víte, kolik dostal za podpis přestupních lístků do Edenu?

„Už jsme spali, když u nás pozdě v noci zazvonil slávistický sekretář Holender. Položil na stůl deset tisíc, já mu podepsal přestup a on pokračoval v cestě za nákupem dalších hráčů s tím, že další peníze dostanu v Praze. Ten den měl napilno – v Jablonci koupit Patlejcha, v Pardubicích Karla Jarolíma a v Mladé Boleslavi mě," nabízí Vladislav Lauda vzpomínky, jak se také v sedmdesátých letech ve fotbale přestupovalo.

Pochopitelně že přišla řeč i na léta ve Slavii, na to, jak nosil legendě sešívaných Františku Veselému kufry a v sestavě se s ním střídal. V Edenu hrál Veselý, na soupeřových hřištích Lauda. Došlo i na spoluhráče, na trenéry Jareše, Musila či Máčalu.

A samo sebou že se Lauda rozpovídal i o tom, proč ve Slavii čtvrt roku nehrál, z mužstva ho vyhodili a měl se živit nikoli fotbalem, ale prací. I proto se nakonec narodil přestup na Hanou. „Niki" Lauda přitom prozradil i to, jak přišel ke svému pověstnému žlutému bavoráku a jak strastiplná byla cesta, než si ho mohl z Německa přivézt.

V Kopačkách na hřebíku ale vyprávěl i o tom, proč se nakonec nevydal do Ekvádoru prodávat jako obchodní zástupce Sigmy pumpy a čerpadla a namísto toho zamířil na Kypr, kde si o dva roky prodloužil aktivní kariéru.

Došlo samozřejmě i na život po kariéře. Na to, jak jezdil v Praze jako taxikář a v autě musel vozit i pušku, protože v divokých devadesátých letech to byla prostě nutnost.

„Špatné věci si raději nepřipomínám a vzpomínám jen na to dobré. A byla toho spousta. Teď jsem v důchodu, manželka do mě cpe sedm prášků denně a já se směju, že mi je po nich hůř a hůř. Zůstaly mi dva velké koníčky - houbaření a rybaření. Když mám na udici takovou štiku a vodím si ji po vodě, vzpomenu vždycky, že jsem si tahle nějak na trávníku vodil soupeřovy obránce. Jednou si je třeba takhle bude vodit i můj vnuk. Hraje divizi za Český Brod, kde ho trénuje Martin Frýdek a my se na něho jezdíme s manželkou pravidelně dívat. Kluk je šikovný a dobrý, za rok za dva by mohl hrát ligu," rozpovídal se Vladislav Lauda v jubilejním díle pořadu Kopačky na hřebíku.

Díle, který je plný vzpomínek, zážitků a historek, jež se dají jen těžko popsat a je tudíž daleko lepší si je poslechnout přímo v podání bonvivána a fotbalového baviče Vladislava „Niki" Laudy.

Stojí to za to, proto příjemný poslech...