Třicet let stará bolest straší Nedvěda dodnes: Každé dva tři měsíce se mi vrací ten nesmyslný sen

„Samozřejmě byla obrovská pocta si za Kanadu zahrát, byl jsem na to hrdý. Nikdy jsem se ale jako Kanaďan necítil,“ vzpomíná Nedvěd v pořadu Příklep na Sport.cz na téměř 30 let staré okamžiky.

Kromě ambice uspět s výběrem Javorového listu měl v Lillehammeru i další přání. „Hrozně jsem si přál, abychom během turnaje nenarazili na nás,“ vybavuje si Nedvěd, že za žádnou cenu nechtěl čelit svým kamarádům a krajanům vedeným trenérem Ivanem Hlinkou.

Jenže to se mu nevyplnilo, čtvrtfinále spojilo právě Kanadu s Českem. „Takhle si to hokejový bůh přál, tak se to stalo. Bylo prapodivné slyšet před zápasem českou hymnu,“ přiznává současný generální manažer české reprezentace.

Tehdy v Lillehammeru dělilo Hlinkův výběr necelých šest minut od postupu do semifinále. Jenže pak srovnal Savage na 2:2 a v šesté minutě prodloužení vystřelil Kanadě postup Kariya.

„Samozřejmě jsem byl rád, že jdeme dál, ale bylo mi to zároveň fakt líto. Měl jsem v sobě smíšené pocity a byl jsem snad jediný, kdo neslavil. Spoluhráči to respektovali a chápali, že to pro mě nebylo jednoduché,“ tvrdí Nedvěd, jenž na turnaji vstřelil pět gólů a přidal jednu asistenci.

Vytouženého zlata se ale nedočkal. Finále se Švédy došlo až do nájezdů, Kanaďané první dva zásluhou právě Nedvěda a Kariyi sice proměnili, jenže nakonec slavil výběr Tří korunek díky dnes již legendární kličce Petera Forsberga, kdy v sedmé sérii překonal gólmana Hirsche s hokejkou v jedné ruce.

„Byli jsme pár centimetrů od zlaté medaile. Můj názor je, že takový zápas by neměly rozhodovat samostatné nájezdy,“ míní Nedvěd a překvapuje, že dodnes téměř 30 let starý zážitek z paměti nevymazal.

„Nevím proč, ale každé dva tři měsíce mám takový nesmyslný sen o finále olympiády v Lillehammeru. Nějak mi to pořád leží v hlavě. Hrozně mě to mrzí,“ uzavírá 51letý elegán.