Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - Brazilský miláček tribun Joao Fonseca se sice nechtěl vzdát, ale soustředěný tlak prostějovského mladíka nakonec neustál. Teď zkusí dvacetiletý borec přehrát i největšího favorita, který ještě v pavouku dvouhry zbyl, Němce Alexandra Zvereva.
První mečbol, druhý, šestý. Jak vám bylo, když Fonseca odvracel jeden za druhým?
Celkově jsem s předvedeným výkonem nesmírně spokojený. Posledních dvacet nebo třicet minut bylo ale naprosto šílených. Oba jsme předváděli skvělý tenis a přišlo mnoho klíčových momentů. Jsem moc rád, že i poté, co se mi za stavu 6:5 nepodařilo proměnit mečboly, jsem zůstal psychicky soustředěný, klidný a v tie-breaku dokázal svou hru ještě pozvednout.
Řekl byste, že psychika se tu stává vaší zásadní předností?
Byl jsem zkrátka v zóně. Ani jsem pořádně nevnímal skóre, soustředil jsem se čistě na svůj výkon a sám na sebe. I když publikum bouřilo, vůbec nic jsem neslyšel. Byl jsem tak koncentrovaný, že jsem vnímal jen každý další míček. Z mé strany tam byla pokažená smeč na mečbol, ale taky mnoho skvělých úderů.
Před antukovou sezonou jste byl natěšený, ale zdravotní problémy vám ji znepříjemnily. Vidíme teď vaši nejlepší ‚antukovou verzi‘?
Už před turnajem jsem říkal, že na antuce to neprobíhalo podle mých představ. Nešlo ani tak o výsledky, jako o to, co se dělo kolem. Měl jsem obrovskou smůlu. Když jsem byl stoprocentně připravený na zápas v Monte Carlu, dostal jsem infekci do prstu u nohy. Potom jsem chytil virus, který mě vyřadil na další dva týdny. Před Madridem jsem trénoval sotva tři nebo čtyři dny, takže jsem tam přijel bez zápasové praxe.
Takže až Paříž vás zastihla v optimální pohodě?
Před Roland Garros jsem se konečně uzdravil, vyřešil vše potřebné a byl jsem nesmírně šťastný, že mohu dorazit skvěle připravený, bez zranění a bez bolestí. Jak turnaj plyne, hraju čím dál lépe.
Na konci druhého a na začátku třetího setu to vypadalo, že máte něco s nohou. Nevyděsilo vás to?
První dva sety jsem měl zápas plně pod kontrolou, jak na servisu, tak na returnu. Byl jsem klidný, maximálně koncentrovaný. Na konci druhé sady jsem ale bohužel začal cítit diskomfort v levé noze, což mě omezovalo hlavně při podání. Dostal jsem strach, o co jde. Naštěstí to byl jen ztuhlý sval, ale i tak to trochu narušilo moji koncentraci. Proto začátek třetího setu nevypadal tak, jak bych si představoval. Jak ale zápas gradoval, bolest začala ustupovat, až jsem ji přestal vnímat úplně. Jsem moc rád, že to není nic vážného. Během třetího setu jsem se dokázal zase plně koncentrovat a vrátit se ke své hře.
Lóže s vašimi blízkými se evidentně rozrostla, kdo vám teď v Paříži všechno fandí?
Jsem rád, že to mají relativně blízko. Už od minulého zápasu jsou tu rodiče a přítelkyně, teď nás navíc doplnil můj cestovní trenér Robert Rumler, takže tým je kompletní. V hledišti bylo i několik známých mých rodičů, přátelé, které znám už dlouho. Měl jsem k dispozici box s dvaceti sedadly a bylo skvělé mít jistotu, že mám takovou podporu v zádech. To jsou lidé, kteří mě během zápasu dobíjeli energií.
Můžete vysvětlit vítězné gesto na konci zápasu, kdy jste tam dělal obličeje? Byla to spontánní reakce, nebo něco připraveného?
Spíš spontánní reakce. Určitou myšlenku to sice mělo, ale pointu nechám na vás…
V semifinále na vás čeká Zverev, je to hratelné?
V Madridu to byl se Sašou vyrovnaný duel (4:6, 7:6, 3:6). Teď je situace jiná, čeká nás mnohem větší zápas na tři vítězné sety v pozdější fázi turnaje. Na tuto výzvu se moc těším.
Cítíte se už připravený grandslam vyhrát?
Přesně pro tyto momenty trénuji, naplňují mě a jsou důvodem, proč tenis hraju. Jsem nesmírně vděčný za příležitost, že tu mohu být, předvádět takové výkony a hlavně že jsem zdravý a stoprocentně soustředěný. Forma je skvělá, takže ano. Myslím si, že v této fázi grandslamu, kde už zbývají jen nejlepší čtyři hráči, se kvalita smazává a opravdu každý může porazit každého. Neříkám, že jsem favorit, ale šance, že to neskončí v semifinále, je podle mě velká. Vyhrát grandslam byl vždy můj obrovský sen. Ale i když to vypadá blízko, stále je to strašně daleko. Teď mám dva dny volna, dám se dohromady a půjdu den za dnem, míček po míčku.
