Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - V pondělí se někdejší světová pětka objevila v Paříži znovu, aby si s dalšími bývalými hvězdami střihla pár zápasů ve ‚veteránské‘ přehlídce.
Pamatujete si na největší zážitek z roku 2015?
Zahrát si grandslamové finále je pro každého tenistu splněný sen, tím spíš proti Sereně, která tehdy byla ve svých nejlepších letech. Nastoupit na centrální kurt, kde nám navíc trofeje předávala Martina Navrátilová – to jsou ty zážitky, kterých si člověk váží celý život.
Dala byste ještě dohromady jména všech soupeřek, se kterými jste hrála?
Tehdy jsem rozhodně neměla lehký los. Byla tam Muguruzaová, Šarapovová, Ivanovičová a ve finále Serena. V prvním kole jsem hrála s Nasťou Pavljučenkovovou a ve druhém s jednou Japonkou (Naraovou).
To je komplet. Serena teď oznámila svůj návrat na kurty. Jak myslíte, že to dopadne?
Těžko říct. Mně osobně se třeba moc nelíbil návrat její sestry Venus – není příjemné sledovat, jak taková ikona vypadává všude v prvních kolech. Nemyslím si, že by tohle byl zrovna Serenin cíl, ta se určitě bude snažit něco vyhrát. Uvidíme, jak se zvládne připravit fyzicky. Tenis se obrovsky posunul, je mnohem více o fyzičce a síle. Celá první padesátka je výkonnostně na výborné úrovni. Sama jsem moc zvědavá, jak se s tím popere.
Překvapilo by vás, kdyby ještě někde trefila velký výsledek?
Vůbec nedokážu odhadnout, jak se člověk ve 44 letech dokáže fyzicky připravit. Na trávě by to pro ni mohlo být o něco snazší, tam mnohdy rozhoduje jen pár míčů. Pokud jí bude fungovat servis, asi by se někam dostat mohla.
Jak se těšíte na turnaj legend?
Letos mě čekají dva zápasy. Jeden po boku Marion Bartoliové proti Angie Kerberové a Francesce Schiavoneové. Pak nastoupím i ve smíšené čtyřhře s Gillesem Simonem proti Nathalii Dechyové a Jo-Wilfriedu Tsongovi.
Nostalgie?
Určitě, ale krásná. Tyhle akce jsou super. Člověk se potká s lidmi, se kterými dříve pravidelně hrával, ale na kurtu už je to teď čistě o zábavě.
S kým z bývalých hráček si tady nejvíce popovídáte?
Určitě se ráda zastavím třeba právě s Angie. Ale s Danielou (Hantuchovou) se pochopitelně bavíme nejvíc, už jen proto, že mluvíme blízkým jazykem.
Máte přehled, jak si letos v Paříži vedli Češi?
S dětmi to většinou nestíhám, ale včera jsme si pustili Kubu Menšíka a bylo to super. Sama pro sebe jsem si říkala, jestli to vůbec zvládne, když jsem viděla ty dlouhé výměny. Je skvělé, že to ustál mentálně. Vést, pak ztratit dva sety a nakonec se hecnout do pátého, to je prostě paráda.
Znáte se s ním trochu z Prostějova?
Neznáme, ne… Přece jen jsme od sebe věkově dost vzdálení (směje se).
Jak mu podle vás sedí zdejší antuka?
Ta místní je o něco rychlejší, než bývá zvykem, ale pořád je to antuka. Startuje tu spousta specialistů na tento povrch a s jeho výškou není vůbec jednoduché se dobře pohybovat. V neděli se ale hýbal skvěle. Nevidím důvod, proč by tady nemohl hrát dobře.
Co byste mu teď z vlastní zkušenosti před čtvrtfinále poradila?
Úplně nejhorší je na tom mediální pozornost. Ta se neuvěřitelně stupňuje a mentálně je to obrovský nápor. Nejdůležitější je vypnout a co nejvíce se od všeho distancovat. Člověk si samozřejmě musí splnit své povinnosti, ale pak vychází spousta článků, lidé vám neustále gratulují a podle mě je nejlepší s odpovídáním počkat na později. Jinak byste byli na telefonu v kuse. Hlavní je užít si ten moment, protože nikdy nevíte, jestli se do posledních kol grandslamu ještě někdy podíváte a zažijete tu atmosféru.
On sám působí, že má všechno trochu na salámu…
Někdy to vypadá, že je člověk salámista, ale co se odehrává uvnitř, ví jen on sám. Po psychické stránce to ale zvládá zatím skvěle. Působí na mě naprosto vyrovnaně. Když ho srovnám s Rubljovem, tak u něj bylo jasně vidět, že je to neustále nahoru a dolů, včetně nejrůznějších výlevů, když se mu zrovna nedaří. Jakub je mnohem konstantnější, což je určitě jeho obrovské plus.
Na tak mladého hráče je to obdivuhodné, ne?
Je jako rozjetý vlak, o tom není pochyb. Nyní ho čeká soupeř (Brazilec Fonseca), kterého by sice měl porazit, ale o to je to zrádnější, když proti vám stojí někdo takhle mladý. Jsem přesvědčená, že se svým týmem to vezmou zodpovědně. Rozhodně nepůjde o lehký zápas a přesně tak je k němu potřeba přistoupit.
Půjdete se v úterý na Menšíkovu night session podívat?
Chystáme se (s manželem Tomášem Plekancem).
Poradila byste případně něco Jakubovi?
Myslím, že on už má svůj tým a své rutiny. Věci dělají moc dobře, takže já tu nejsem od toho, abych někomu radila.
A co tedy říkáte na to, jak se turnajový pavouk nečekaně rozevřel?
Letošní French Open je plné překvapení. Tenis se zkrátka neustále vyrovnává. Kupí se zranění a hned od prvního kola svádíte těžké zápasy. Na top hráče je vyvíjen obrovský tlak, zatímco tenisté, kteří se nacházejí třeba až za první padesátkou, nemají co ztratit. Na velkých kurtech před obrovským publikem předvádějí životní tenis a nesmírně si to užívají. Z toho pak logicky pramení i tato překvapení.
A k tomu extrémní horko…
Pamatuju si na ročníky, kdy tu skoro mrzlo a padal sníh. Tento rok ale spíš potvrzuje, že na globálním oteplování zřejmě něco bude.
