Italský tenista Matteo Berrettini, černý kůň s formou jako hrom

Sympaťák s kšiltovkou, který byl až do letošního roku trochu ve stínu krajanů Seppiho, Fogniniho nebo loňské senzace Rolland Garros Marca Cecchinata, se letos dere dopředu, v současné chvíli svítí u jeho jména nejlepší kariérní postavení - 30.místo.

Už teď je však jasné, že si po tomto týdnu opět o nějaké to místo polepší - vybojoval si totiž finále na travnatém turnaji v německém Stuttgartu. A v tom tkví právě Berrettiniho největší přednost. Narozdíl od většiny jeho krajanů se naučil hrát na všech površích a jeho stabilní výkony jsou také oproti tradičně labilním Italům velkou předností.

Chcete důkaz? V letošním roce se dostal do semifinále v hale v Sofii, vyhrál antukový turnaj v Budapešti a hned týden na to jen smolně podlehl v dalším antukovém, tentokráte mnichovském finále Chilanovi Garinovi. Na tvrdém povrchu zase vyhrál možná nejlépe obsazený challenger v sezoně ve Phoenixu. A teď. Ve svém druhém roce, kdy hraje na trávě a před stuttgartským turnajem na ní měl odehráno pouhých osm zápasů v životě, tak dokázal zničit postupně Kyrgiose, Chačanova, Kudlu a Struffa - bez ztráty setu a bez jediné zkrácené hry....

Pokud se Italovi daří, je radost se na jeho hru dívat, perfektně umisťuje servisy, kterými si ve hře hodně pomáhá, má ale i překvapivě dobrý přechod na síť a jeho hra je obecně poměrně pestrá. A jaké jsou jeho sny? Zahrát si ve Wimbledonu proti Rogerovi. „To mi ale asi už nezbývá moc času," směje se mladík z Říma. „Nebo ne, nejlepší by bylo porazit Rafu na domácí antuce v italské metropoli," vytahuje nakonec logickou odpověď Berrettini.

Pokud bude na travnatém povrchu hrát jako tenhle týden, proč by se mu nemohl jeho sen splnit už za pár dní, v jednom ze svatostánků londýnského All England Clubu? A klidně v jednom ze závěrečných kol....