Článek
Co jste na reprezentační pozvánku říkala?
Já se to dozvěděla tento týden. Pro mě je to nová věc a moc si toho vážím. Reprezentační akce jsem měla vždycky moc ráda, takže za mě super. Už jsem měla nabídku být součástí týmu na jaře (v kvalifikaci BJKC v Ostravě), ale tam jsem maturovala, takže se to nepodařilo skloubit.
Předpokládám, že jako malá jste zápasy Fed Cupu sledovala, je to tak?
Dokonce jsem byla i v O2 areně, kde jsem měla možnost vidět naživo Petru Kvitovou a pokaždé jsem to ohromně prožívala. Často to byly vypjaté zápasy a strašně jsem všechno hltala.
Někteří čeští hráči a hráčky občas vzpomínají, jak na zápasech Davis Cupu a Fed Cupu dělali sběrače. To ale nebyl váš případ…
To ne. Ale tenisu jsem se věnovala opravdu hodně.
Většina tenisových fanoušků ví, čím jste si loni prošla, když jste byla pozitivně testována na trimetazidin obsažený ve výživovém doplňku, jakými jsou i vitamíny běžně prodávané v lékárně. Vy jste ale narazila na kontaminovanou šarži a dokonce vám hrozil čtyřletý trest.
Pro mě to byl strašně náročný rok. Nikomu bych to nepřála, ani největšímu nepříteli. Pořád jsem ale věřila, že se vrátím zpět. Bojovali jsme, protože jsme věděli, že jsme za to nemohli. Něco takového se může stát každému. Nakonec jsme to skoro zázrakem ubojovali, když se našel zdroj kontaminace.
Nepřijde vám pak zvláštní, když se dopingové případy hvězd jako jsou Jannik Sinner nebo Iga Šwiateková, řeší jen mírnými postihy za zavřenými dveřmi?
Každý případ je jiný, do toho člověk nevidí. Já se snažila koncentrovat hlavně na sebe, abych se vrátila.
Kvůli půlroční vynucené pauze, kdy jste měla zakázáno i trénovat, jste se propadla až na konec páté stovky světového žebříčku. To byla dost trnitá cesta zpátky.
Kdyby mi na začátku sezony někdo řekl, kam se dostanu, tak bych mu nevěřila. Musela jsem zase zvládnout všechno od začátku, začít na patnáctkových turnajích a postupně hrát větší akce. Pro mě ale bylo prioritou dostat se hlavně na kurty a do formy. Na žebříček jsem se až tak nedívala. Ale samozřejmě je to skvělé a nad očekávání.
V září jste se probila až do semifinále v Guadalajaře, což je váš dosud největší úspěch. Brala jste to trochu jako satisfakci za strasti loňského roku?
To ani ne, já měla radost, že se mi daří. S Polkou Frechovou, která byla 30. na žebříčku, to byl úžasný zápas. Hrálo se večer, takže to mělo své kouzlo. I s (Američankou) Jovicovou (nyní 35.) to bylo dobré, i když jsem prohrála.
Teď startujete v Tokiu na volnou kartu. Jaký bude váš další program?
Měla bych hrát ještě dvěstěpadesátku v indickém Čennaí a pak samozřejmě BJK Cup v Chorvatsku.
Hodně známých tenistů teď kritizuje zběsilý program sezony. Ale vám to nejspíš nevadí, že?
Když člověk miluje tenis, tak to dá. Je ale pravda, že někdy je toho až moc. Výše postavené hráčky to mají složitější, když musí na povinné turnaje, jinak by musely platit docela velké pokuty. Ale mezi ně se chci prodrat, takže se snažím hrát, co nejvíc to jde.
A taky sklízíte pochvaly, mj. za styl, který je označován občas jako klukovský.
Tak já vždycky říkala, že mi imponovali Federer s Nadalem a teď jsou to Alcaraz se Sinnerem.
Některé hráčky se ale proti srovnání s muži ohrazují. Vám to nevadí?
Určitě ne. Spousta holek má takový dost jednotvárný tenis. Takže když někdo řekne, že mám klukovský styl, beru to jako pochvalu. Třeba Kája Muchová tak hraje. A hned je to jiné a zábavnější.
