Ledová voda pomohla. Dala bych si i facku, tvrdila nervózní Martincová. Číňanku pak skolila

Souboj osmadvacetileté hráčky tak v něčem připomínal její duel prvního kola s Gabrielou Knutsonovou, v němž Martincová prohrála vstupní dějství 2:6. Ale po krátké pauze se na kurt vrátila trochu soustředěnější. Nervozita na ni ovšem těžce dolehla i ve čtvrtek.

„Nebyla jsme schopná začít hrát, byla jsem strašně nervózní, protože turnaj doma je pro mě speciální. Kupodivu ani po prvním utkání to ze mě nespadlo. Klasicky chcete moc a nemáte nic. Byla jsem jak kámen. V tenise se naštěstí hraje na dva vítězné sety," zasmála se Martincová.

Nakopnout ji dokázala pauza, při které zvolila osvědčenou metodu. „Opláchla jsem se komplet ledovou vodou. Dala bych si i facku, abych se probrala." Sama ale dál cítila, že její výkon se k ideálu přesto neblíží. „Nebyl to můj tenis. Třeba v Ostravě tenhle problém nemám, ale v Praze je to jiné. Ale je to jen můj problém, že se tím svazuju. Fanoušci tady jsou totiž skvělí," děkovala vítězka.

„Když se set nepovede, člověk se nesmí zhroutit. Přitom jsme hrála třeba už i na wimbledonské jedničce, a stejně jsme nervóznější ve druhém kole doma na Spartě. Řekla jsem to i týmu," potvrdila Martincová. „Znám, občas tu trénuju a stejně jsem rozklepaná."

Síly bral hráčce, která se nejlíp cítí na tvrdých površích, i podklad, na němž ve Stromovce hraje. „Je to rasárna na tělo, hýbat se na tom je přísný. Je to jak šmirgl papír, aspoň malé dokluzy jsou na tom skoro nemožné."

Snad to s nervozitou Martincové bude o něco lepší v pátečním čtvrtfinále proti drobné Japonce No Hibinové, která loni na Livesport Prague Open vyřadila obhájkyni titulu Barboru Krejčíkovou. Letos si jako lucky loser poradila s Italkou Erraniovou i Slovenkou Hrunčákovou.