Lehečka se rval i řval jako lev. Teď ho čeká za odměnu Alcaraz

Výhra nad šestým hráčem světa je pro Lehečku největším zářezem za poslední čtyři měsíce, v neděli se utká s Carlosem Alcarazem ze Španělska. Nedávného šampiona z Roland Garros 23letý český tenista porazil v únoru v Dauhá, ale hned v dalším kole mu vystavil stopku právě Draper.

Tentokrát se ale Lehečka umlčet nenechal a duel plný skvělých tvrdých výměn zlomil třemi gamy v řadě v koncovce třetí sady. Brejkbol na šest 6:5 využil neskutečným bekhendem k lajně, na který soupeř nedosáhl.

Lehečkovy rány měly vůbec výbornou délku. Poměr vítězných úderů a nevynucených chyb měl 36:18, napálil 16 es a v 80 procentech případů byl úspěšný na síti. Jeho výkon na kurtu, kde se mohutně fandilo Britovi, byl také příkladně soustředěný.

„Má to pro mě velký význam, protože hráče jako Jack neporazíte každý den,“ prohlásil Lehečka a k fanouškům byl smířlivý. „Chci poděkovat za to, že jste byli spravedliví. Vím, že váš favorit nevyhrál, ale opravdu si vážím toho, že jste tleskali, když se mi povedlo pár dobrých úderů.“

Když ve třetím kole Roland Garros dostal Lehečka přísnou lekci od světové jedničky Jannika Sinnera, jen se hořce pousmál. Proti italské mašině byl v Paříži úplně bez šance, vyhrál jen tři gamy, což mu ale nepokazilo dojem z antukové sezony.

„Určitě mi pomohly dvě výhry v Hamburku, kde jsem získal herní sebevědomí, že mohu i na té antuce něco letos uhrát. Ve dvou zápasech na Roland Garros (s Thompsonem a Davidovichem) jsem byl lepším hráčem, hrál jsem dobrý tenis. Třetí kolo beru, i když jsem dostal od Jannika nakopáno,“ povzdechl si Lehečka.

Jeho naturelu ale tenis na trávě vyhovuje nesrovnatelně víc než antuka. „Moje hra a to, jak se na kurtu projevuju, je stavěná na rychlé povrchy,“ popisoval hráč, který se na trávě dostal do čtvrtfinále ve Stuttgartu a v Queen's Clubu hned na úvod přehrál výborného Australana Alexe De Minaura. „Vždycky rád hraju na trávě, říkám tomu skutečný povrch. Něco zvláštního, na co se opravdu těšíte celý rok.“

V dalších dvou kolech si bez ztráty setu poradil s Kanaďanem Diallem a domácím Fearnleym, čímž zaokrouhlil počet svých výher na okruhu ATP na rovných 100. A druhou stovku nakrojil proti Draperovi.

„Na začátku minulého týdne jsem nevěděl, co od sebe mohu očekávat. Byl to můj první zápas na trávě za dva roky… Přizpůsobit se ale pro mě není tak těžké, protože to vyhovuje mému stylu. Mám hru, která se na trávu hodí, povrch mi pomáhá být ještě efektivnější.“

A to je před Wimbledonem nadějná zpráva. „V roce 2019 jsme tam (s Jonášem Forejtkem) vyhráli titul ve čtyřhře juniorů. To jsem ještě nevěděl, jak se na trávě hraje, prostě jsem se nechal unášet proudem,“ vyprávěl Lehečka. Předloni už mezi nejtvrdší konkurencí uhrál osmifinále dvouhry, ale kvůli vážnému zranění zad ho loni obhajovat nemohl.

Teď však konstelace vypadá příznivě. Zdraví drží, Lehečka se ze 30. místa světového žebříčku posune zatím na 25. a v neděli odpoledne ho čeká první finále pětistovky v kariéře. Dosud získal dva tituly na dvěstěpadesátkách v Austrálii: loni v Adelaide, letos v Brisbane.