Naše generace je lenivější, tvrdí Svrčina. Český tenista trápil hvězdu, elitní stovku má nadohled

Určitě je to jeden z cílů. Pochopitelně jsem rád, že jsem se této metě přiblížil, ale musím makat dál a vytěžit z toho teď co nejvíc.

To ne, ale je super, že se pořád snažil a povedlo se mu to. Teď by se klidně mohl v té stovce pár let udržet. Ale samozřejmě už bych si tento cíl taky rád odškrtnul.

Samozřejmě! Je to super. Máme za sebou hodně společných tréninků, kluky znám už opravdu dlouho a vím, že na to mám. Člověka rozhodně motivuje, že tři Češi, se kterými hraju tenis odmalička, jsou tak vysoko.

Sice jsem těsně prohrál v kvalifikaci s (Japoncem) Watanukim, ale dostal jsem šanci a povedlo se mi první kolo (proti Belgičanu Blockxovi). Takže jsem si mohl zahrát s Medveděvem, což byla výborná zkušenost. Největší radost mi udělalo, že to byla rovina. Rozhodovalo pár míčků a asi větší trpělivost. Medveděv nejspíš nehrál na svoje poměry úplně dokonale, ale ten set jsem podle mě vyhrát mohl. Docela mě zajímá, jak bude v Torontu pokračovat.

Asi v tom, že máte proti sobě právě Medveděva (usmívá se). Já hrál zatím proti hráčům, jako jsou Munar nebo Nišioka, kteří jsou ještě o level níž. Ale takové jméno jsem měl proti sobě úplně poprvé. A nejspíš v tom zápase rozhodovaly i zkušenosti.

Myslím, že ano. Nikdy mě neviděl, určitě se mu líp hraje proti soupeřům, u kterých ví, co od nich čekat. Taky to není jednoduché, když musíte potvrdit svoje žebříčkové postavení, ačkoli třeba nejste v úplně ideálním rozpoložení. Ale taky mu neseděl můj styl. On je zvyklý čekat na chyby, a já mám jinou hru, která ho asi trochu zaskočila.

Každý dělá takový progres, jaký si zaslouží. A já se od nějakých patnácti do devatenácti moc neposouval, spíš jsem stál na místě. Ale pak jsem začal trénovat s Janem Mašíkem, kterého jsem předtím ani neznal, a to mi hodně pomohlo. Držím se na kvalifikacích grandslamů a pomalu se přibližuju k první stovce.

To nemůžu potvrdit. Žiju docela komfortně. Pokud máte jisté kvalifikace grandslamů a nedáváte třeba nějaké šílené částky za tým, tak můžete být klidně někde kolem 220. místa a můžete si dovolit věci, které většina lidí ani nemůže.

Někdy stihnu třeba 15, 20 knížek za rok. Někdy zase míň, když jsou to knihy, co se nečtou úplně snadno. Ale je to pravda, cestuju s knížkami. Každý den se snažím najít si čas aspoň na pár stránek.

Snažím se hodně zaměřovat na to, jak pracovat s myslí. Každý jde samozřejmě jinou cestou, ale přináší mi to něco do mého tenisu. Od osmnácti let se snažím rozvíjet i tímto směrem.

Každý den se snažím dělat něco, co se mi nechce, abych nezlenivěl. Naše generace je až moc zvyklá na pohodlí a bývá lenivější. Ale podle mě je důležité, aby člověk každé ráno hned nesáhl po telefonu a nestrávil na něm hodinu.

Imponuje mi právě tou přípravou mimo kurt. Dělá neustále víc než ostatní. Drží si stravu, v osmatřiceti má pořád úžasnou disciplínu.

Když se to nepovede, tak se nedá nic dělat, i když pěkné by to bylo. Ale nevadilo by mi ani, kdybych měl s Djokovičem šanci si někdy promluvit. Rozhodně by to byla velká inspirace.