Článek
Pět vyhraných turnajů na okruhu ITF, druhé místo na světě mezi tenistkami do 18 let, ale hlavně dvě účasti na nejslavnějších podnicích světa Australian Open a Roland Garros. To byl pomalu končící tenisový rok mladší ze sester Fruhvirtových Brendy, 136. hráčky světa.
Jak je to ale opravdu s tenisovou dřinou a talentem sesterského dua? „Vím, že se říkalo, že se ségrou trénujeme i osm hodin denně. Ale bylo to trošku nafouklé. Naše vrstevnice také hrály hodně a přišlo mi, že o hodně více než my, ale protože se nám dařilo, všichni říkali: ´ty jo, oni hrají osm hodin denně´, ale tak to nikdy nebylo, hrály jsme tak čtyři nebo pět hodin,“ říkala například tenistka.
O tom, že však za úspěchy sester Fruhvirtových stojí obrovské úsilí, vypovídají její další slova. „Nebylo to sice tak, že by nad námi stáli rodiče a nutili nás osm hodin denně hrát. Ale je pravda, že bez tvrdé práce se nahoru nikdo nedostane, to opravdu nejde. Rodiče jsou hodně pracovití, ale nenechali nás jít na kurt, abychom si dělaly, co jsme chtěly. Pořád musíme tvrdě pracovat a jít si za svými cíli.“
A jak klíčovou roli hrají rodiče v kariéře obou sester? „Máme spolu blízký vztah, já jezdím po turnajích s mamkou, ségra s taťkou. Vzniklo to tak, když jsme byly malé, a pořád to pokračuje. Někdy to změníme, aby byl nějaký impulz. Ale nikdy nejezdíme po turnajích samy nebo jen s trenérem.“
Ne vždy je však vše bezproblémové. „Jsme na sebe s mámou už zvyklé, ale jsou stavy, kdy jsme na sebe naštvané, někdy to úplně nefunguje, někdy je tam ponorka. Ale do budoucna to tak bude i dál,“ uzavírá svou zpověď český talent.
