Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - Jednadvacetiletá česká tenistka naplňuje prognózy, které o ní mluví jako o hráčce budoucnosti. A ta vykopla dveře All England Clubu už letos.
Co tedy podle vás rozhodlo ve čtvrtfinále s Belgičankou Mertensovou?
Elise je velmi nebezpečná hráčka, obzvlášť na trávě se svým herním stylem. Snažila jsem se zůstat soustředěná. Byla jsem trochu nervózní, protože v téhle fázi turnaje jsem ještě nikdy nebyla, ale po prvních pár gamech to ze mě spadlo.
Jak jste nervy krotila? Máte na to nějaký univerzální recept, který vám může pomoct i v semifinále?
Tyhle dva zápasy budou asi hodně odlišné. Elise občas hraje kreativněji. Marta se ale nikdy nevzdává a snaží se hrát co nejrychleji a nejagresivněji. Hrály jsme spolu letos na antuce v Madridu, což pro mě nedopadlo moc dobře (6:7, 0:6), na kurtu jsem se necítila úplně komfortně. Tentokrát se určitě pokusím pár věcí změnit. Tráva je úplně jiný povrch, takže věřím, že i ten zápas bude vypadat úplně jinak.
Čím to je, že vám travnatý povrch tak vyhovuje?
Mám pocit, že na trávě můžu využít spoustu svých silných stránek – kraťasy, čopy, přechody na síť a taky se můžu hodně opřít o servis. Můj herní styl mi v těžkých chvílích prostě pomáhá. Na trávě jsem se začala cítit dobře minulý rok a od té doby jsem se na travnatou sezonu hrozně těšila. Když se máte na co těšit, pak se i na kurtu cítíte uvolněněji.
Vybavíte si první zkušenosti s travnatým tenisem?
Myslím, že to bylo v roce 2023. Pamatuju si na svůj úplně první trénink, bylo to tehdy v Nottinghamu s Bárou Strýcovou, která se zrovna vracela k tenisu. Byla jsem strašně ztracená, úplně mimo. Chytit Bářin rytmus bylo hrozně těžké.
Váš styl je často přirovnáván k Petře Kvitové. Sedí to? Taky jste ve Wimbledonu nejmladší grandslamovou semifinalistkou od roku 2010, kdy tu právě Petra poprvé prorazila.
Hrály jsme proti sobě dva zápasy. V obou případech jsem byla v úžasu, že stojím na stejném kurtu s „tou“ Petrou Kvitovou. Jako dítě jsem k ní vzhlížela, byla pro mě tváří celého českého tenisu. Když vyhrála dva Wimbledony, samozřejmě jsem to vnímala. Možná mě k tenisu i trochu přivedla. Pořád je to pro mě obrovský vzor a hrozně ráda bych šla v jejích stopách. Kdyby byl konečný výsledek stejný, nepřála bych si nic jiného.
K závěrečným kolům grandslamu patří i mediální humbuk. Jak ho zvládáte?
Neberu si to úplně osobně, zkrátka si to moc nepřipouštím k tělu. Beru to jako součást toho všeho.
Co nějaký rituál, provází vás tady?
Já jsem hodně pověrčivá. Cokoliv, co jsem zavedla na začátku turnaje a funguje to, pak opakuju od rána do večera. Dělám pořád stejné věci, takže je toho dost.
Prozradíte něco?
Asi můžu, je to docela vtipné. Kamarádka Agi přišla na začátku s nápadem, že mi bude ráno po probuzení nosit matchu do postele. A pořád to funguje.
Kdybyste v zápase třetího kola s Rumunkou Cirsteaovou nezahrála na její mečbol vítězný bekhend, tak tu nesedíte. Vzpomenete si na ten moment?
Ten bekhend to zachránil, to je pravda. Se Soranou jsem byla nejblíž tomu, že v turnaji končím. Jsem ráda, že jsem se z toho dostala, byl to můj asi nejtěžší moment na turnaji. Dnešní zápas byl, troufám si říct, o něco snazší než právě se Soranou – jak psychicky, tak fyzicky. Je to docela úsměvné, že hrajeme o semifinále, a přitom tohle kolo bylo o dost těžší.
A teď se z kurtu číslo 1 přesunete na centr. Jak se těšíte na tamní atmosféru?
Hrozně moc. Řekli mi to hned po zápase, jakmile jsem přišla do šatny, respektive do gymu – že budeme hrát na centru. Okamžitě jsem se začala domlouvat na rozehrávku. V tu chvíli mi to plně došlo: vždyť já budu hrát na centrálním kurtu ve Wimbledonu! To je nádherný pocit. Tuším, že ještě před pár lety tam tréninky před zápasem nebyly vůbec možné, takže jsem ráda, že dostanu šanci se tam trochu rozkoukat.
Před vámi své semifinále odehraje Karolína Muchová. Jste během turnaje v nějakém bližším kontaktu? A jak se vůbec cítíte jako členka českého dvojbloku?
Máme na sebe docela štěstí, protože míváme tréninky kousek od sebe, takže si pogratulujeme. Káje to hrozně přeju, je to super holka. České finále by bylo skvělé, přála bych si ho ze všeho nejvíc.
