Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - „Hodně těžký zápas, nahoru dolů. Ve druhé sadě jsem bohužel nevyužila šance, což se se mnou trochu vezlo. Gamy pak utíkaly rychle, hlavně v koncovce. V úvodu třetího setu se mi opět nedařilo a bylo psychicky náročné se vrátit. Nakonec jsem ale využila příležitosti, které se naskytly,“ oddechla si, jak otočila ze stavu 2:4 v rozhodujícím dějství.
Kdo sledoval tažení Bartůňkové na nedávném turnaji v Berlíně, patrně by odhadoval snadnější zápas. Česká hráčka si v Německu poradila se semifinalistkou Roland Garros Ruskou Dianou Šnajderovou, přejela zkušenou Belgičanku Elise Mertensovou a největší rozruch vyvolala, když měla na lopatě světovou jedničku Arynu Sabalenkovou, ačkoli Bělorusku ještě neporazila.
„Podle mě na trávě platí rychlá a agresivní hra. Ráda kombinuji, chodím na síť a hraju voleje. Samozřejmě hodně záleží na výsledcích, ale mě tenhle tenis zkrátka naplňuje,“ těší se 48. hráčka světa, jejíž dopingové martyrium, kdy se jí v těle objevila nepovolená látka z kontaminovaného potravinového doplňku, už je naštěstí minulostí. A tak může trápit i ty největší hvězdy.
„I sama Aryna v Berlíně uznala, že musela předvést své absolutní maximum. Byla to pro mě skvělá a nesmírně cenná zkušenost,“ líčila Bartůňková, která se inspiruje tím nejlepším z mužského tenisu, a její styl je opravdu trochu klukovský. „Mými idoly byli Roger Federer a Rafael Nadal, teď mě baví Carlos Alcaraz a Jannik Sinner.“ A taky má ráda fotbal, který sama hrála. Ostatně někdy ji můžete zahlédnout třeba v argentinském dresu.
„Mám hrozně ráda Messiho. U Španělska mě zase baví Lamine Yamal,“ říká někdejší členka dívčího fotbalového týmu. „Zápasy jsme hrávaly proti klukům. A od těch jsme občas dostávaly pořádné příděly, klidně i 2:52…Ale ty dva čestné úspěchy jsem vstřelila já,“ směje se Bartůňková.
S takovou formou, jakou v této sezoně nabrala, ale může dál posouvat své limity. Na Australian Open byl její postup z kvalifikace až do třetího kola senzací. Teď bude chtít své grandslamové maximum vyrovnat v derby s Kateřinou Siniakovou.
„Hrát na Wimbledonu byl vždycky můj největší sen. Skvělé výsledky jsem tu měla už v juniorkách. Být tady je obrovská čest, v tenise podle mě není nic většího. Ještě loni v lednu jsem byla na menším turnaji v Norsku a teď jsem v hlavní soutěži tady. Je to neuvěřitelný skok a jsme nesmírně vděční, že tu můžeme být.“
A příští soupeřka? „Katka je na trávě nesmírně zkušená hráčka, ale hrozně se na zápas těším. Vzhledem k tomu, kolik českých hráček v pavouku je, se dalo očekávat, že na některou narazím,“ přikývla jedna ze čtyř pondělních vítězek z Česka.
