Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - Pětatřicetiletý Bulhar měl už loni na travnatém grandslamu na lopatě i Jannika Sinnera, jenže se zranil a musel skrečovat. Diváci ovšem nezapomněli a svého oblíbence hnali proti českému mladíkovi za výhrou.
Dalo se něco podle vás vyřešit jinak?
Od začátku to byl velmi těžký zápas. Grigor hrál opravdu skvěle. Jeho styl je pro mě, obzvlášť na tomto povrchu, tím vůbec nejnepříjemnějším. V tomhle ohledu jsem měl trochu smůlu. Byl to dlouhý zápas plný zvratů. Oba jsme začali trochu pomaleji, ale od druhého setu už to byl skvělý tenis. Ve třetím setu mě poprvé brejkl. To se stává, jednou to bohužel přijít muselo a já ztratil servis. Ve čtvrtém setu se pak zatáhla střecha, což zápas úplně otočilo.
Nesedlo vám to?
Pro oba to bylo lepší, protože předtím dost foukalo a byla to spíš psychologická bitva. V ‚hale‘ to ale bylo úplně o něčem jiném. I když jsem ho hned po té krátké pauze brejkl, tak úroveň, kterou pak předvedl, byla neuvěřitelná – jako by byl ve své nejlepší formě. V koncovce bylo strašně těžké s tím něco udělat. Sám jsem ve čtvrtém setu hrál nadprůměrný tenis, ale on byl bohužel ten lepší a šťastnější.
Diváci určitě ocenili i váš výkon, oba jste předváděli velice pohlednou zábavu.
Na zápas jsem se moc těšil, nejen kvůli Grigorovi, ale i proto, že jsme hráli na větším kurtu. Byla to pro mě skvělá zkušenost, poprvé jsem si na Wimbledonu vyzkoušel jiný dvorec. Každý kurt je tu trochu specifický, takže mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl. Atmosféra ale byla skvělá, a i když vím o spoustě věcí, které jsem mohl udělat lépe, celkově to hodnotím pozitivně.
Trochu to ale vypadalo, že jste měl problém s pohybem. Cítil jste to?
Jak se stmívalo, měl jsem pocit, že začala padat rosa. Kurt začal hrozně klouzat a oba jsme tam párkrát podklouzli. V průběhu zápasu se sejde strašně moc faktorů – nejdřív slunce, pak hrajete ve stínu, fouká vítr, potom se zatáhne střecha a začne to klouzat. Je opravdu náročné se na všechny tyto změny bleskově adaptovat.
Váš travnatý tenis je ale proti loňskému roku lepší, nemyslíte?
Ve srovnání s minulým rokem se cítím o dost lépe. Že jsem letos na trávě vyfasoval ty nejvíc nechutné soupeře, to je prostě los, ten si člověk nevybírá. Beru to jako skvělou zkušenost. Zahrál jsem si dobré zápasy a herně se posunul, i když vím, že je stále spousta aspektů, na kterých musím zapracovat.
Fanoušci od vás ale nejspíš po Roland Garros čekali víc, vy ne?
Kdo má v tenise přehnaná očekávání, ten náš sport moc nezná. Pokaždé je to jiné – jinak se cítíte, hraje se na jiném povrchu a v jiném prostředí. Od Roland Garros neuplynulo moc času, nestihl jsem o tom ani pořádně popřemýšlet, natož se stoprocentně připravit na trávu. Paříž byl super výsledek, ale předtím jsem prohrál v Hamburku ve druhém kole, byl jsem skleslý a říkal si, že potřebuji změnu, protože na tom nejsem nejlépe. A přesně z tohoto rozpoložení jsem pak uhrál velký výsledek. Člověk nikdy neví. Tenis je nesmírně nepředvídatelný. Jde hlavně o to udržet momentum co nejdéle. Pokud nejste Alcaraz nebo Sinner, tak jeden týden můžete prohrát v prvním kole a další týden vyhrát celý turnaj.
