Článek
Hodně jste si oddechla, když jste měla nabitý program za sebou?
Určitě. Po poslední jízdě už na mě dolehla únava, říkala jsem si, že bych si nejradši lehla, jak to ze mě spadlo a je hotovo.
Ve Veltrusech i v Troji jste zářila v sobotu, kdy jste vládla oběma kategoriím. V neděli už se únava sčítala?
Každá jízda nevyjde, ale přece jen v sobotu jsem po celém týdnu odpočatá, v neděli je únava znát.
Jak složitý byl nominační boj psychicky? Pomáhalo vědomí, že kdyby jedna kategorie nevyšla, pořád máte šanci ve druhé?
V něčem je super, že pořád závodím. Skončím na singlu a jdu na kajak, nemám čas přemýšlet, což mi vyhovuje. Hlava je zaměstnaná, ale fyzicky je výzva jet během krátkého časového úseku tolik jízd, kdy jsem koncentrovaná a dávám do toho vše.
Týden mezi nominacemi označují slalomáři za psychicky nejnáročnější v roce…
Oba víkendy jsou dost stresující, tlak nominací je cítit. Celý týden jsem měla sevřený žaludek, jsem strašně ráda, že to ze mě spadlo.
Vloni při Světovém poháru v Praze jste si před startem zpívala písničku Prodavač, i teď jste nervozitě odolávala s pomocí zpěvu?
Pořád si buď zpívám, nebo přehrávám scénku z nějakého seriálu. Nemám moc ráda, když slyším komentátory a co se děje přede mnou. Teď bylo lepší, že reproduktory byly nastavené k fanouškům a u nás nebylo slyšet nic.
Trio kanoistických reprezentantek, zleva Tereza Kneblová, Martina Satková a Gabriela Satková
Umocňovalo vaši radost, že mezi kanoistkami se do reprezentace vrátila po roční pauze i vaše sestra Martina?
Z toho mám strašnou radost. Je tam ségra a má nejlepší kamarádka (Tereza Kneblová), kterým to hrozně přeju. Ostatním samozřejmě také, ale vždy, když jedna z nich v týmu nebyla, tak jsem byla smutná za ně.
Vy jste v přípravě stejně jako velká část českého týmu musela improvizovat, když po zavření kanálu v Austrálii jste se přesouvali do Spojených arabských emirátů. Nebála jste se, že se to projeví?
Věřila jsem, že to bude dobré. Skoro nám změna prostředí prospěla, jezdili jsme zase na jiné vodě a vytěžili z toho, co jsme mohli.
Kanoe měla ve vaší přípravě dál prioritu?
Soustředila jsem se na ni, na kajak chodila méně, tak mi to vyhovuje. Myslím, že na kajaku se mi daří i díky tomu, že mu dávám menší váhu než singlu.
V Tacenu ale můžete bojovat o olympiádu. Na kajaku byste musela šampionát vyhrát, abyste mohla překonat Antonii Galuškovou, ale na kanoi máte nejlepší výchozí pozici. Jak rozdělíte svůj čas teď?
Tím, že to je důležitější závod, musíme to s trenérem (Ondřej Cvikl) vymyslet. Určitě bych směřovala k singlu, ale ani na kajaku tam nemůžu jet jen tak pro radost.
Areál v Tacenu vloni poničily povodně, tušíte, jak se teď změnil?
V úterý tam vyrážíme, takže moc času na odpočinek není, ale těším se. Povodně tam bývají častěji, slyšela jsem, že se trochu změnil, ale pořádně uvidím až na místě.
Studujete mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické, nezvažovala jste, že byste v nabitém olympijském roce studium přerušila?
To ne, ale prodloužila jsem si ho. Měla jsem teď jen čtyři předměty, které mě baví, tak se mi líp učí. Ulevilo se mi, mohla jsem se věnovat víc těm předmětům i tréninku, kterého jsem měla nejvíc co kdy. A celkově jsem byla víc v pohodě a našla lepší balanc, protože dřív jsem byla víc ve spěchu, buď do školy, nebo na tréninky…
