Článek
Talisman pro štěstí?
Vzal jsem si ji od Jonatána a dělal si legraci, že snad intelekt sportovce bude na tu čtyřstránkovou knížku stačit a za hodinu a půl letu ji bez problému přečtu. (úsměv)
Původně jste zvažoval vzít partnerku Anežku s vaším synem i do Milána.
Už jsme pro ně měli objednané i ubytování, ale když jsme se bavili s doktorkou, tak s ohledem na to, že je mu teprve šest týdnů, nám to úplně nedoporučila. Není očkovaný, řádí různé viry a ten přínos by nebyl takový jako obavy, že by se mohl něčím nakazit.
Jaké bylo odjíždět poprvé na delší dobu od syna?
Už jsem to zažil při soustředění v Kadani, kam jezdíme na týden, a poprvé jsem při volnu odjížděl domů za Jonatánkem. Takže tři dny jsem zvládnul, teď to bude týden. S Anežkou si budeme volat, posílá mi fotky i videa, je krásné, jak je každý den vidět pokrok, to mi bude chybět.
Říká se, že rodičovství člověka změní. Pozorujete to na sobě?
Už jen to, když vidím, že všechny ty malicherné věci, které jsem dřív dělal, mají mnohem větší smysl. Nikdy mě nebavilo uklízet. Když jsem něco někde pohodil, za dva tři dny se to uklidilo a nijak mi to nevadilo. Teď se o domácnost víc starám, protože to dělám pro někoho, aby vyrůstal v dobrých podmínkách. Jasně, trochu mi to sebralo na regeneraci. Když jsem ho po narození choval, na tři dny jsem si zablokoval záda a vůbec se nemohl hýbat. Je vidět, že i takového chlapa dokáže miminko pocuchat. (úsměv)
S kočárkem na procházky vyrážíte?
Často, určitě denně. Anežka už byla několikrát na vodě, tak mi miminko svěřila na hlídání. Největší problém je, že se Jonatánek často kojí a když má hlad, dá to na sobě znát a křičí, jako by tři dny nejedl. Ale hodinu s ním být zvládnu bez kojení, už jsem vymyslel i triky, jak ho zbavit toho největšího pláče. A když je nejhůř, dáme dudlík a je spokojený.
Jak jste vybrali jméno Jonatán?
Máme ho vymyšlené už asi dva roky, když jsme po cestě na soustředění do Livigna z dlouhé chvíle s Anežkou řešili, jaká jména by se nám líbila a Jonatán byl favorit pro kluka. Ještě v zimě se mi zalíbilo jméno Bivoj, ale do toho hodil vidle můj brácha Oliver, když říkal, že se mu nelíbí, protože by to měl ve škole těžké a Jonatán je mnohem lepší.
Hodně lidí si toto jméno spojí se psem v seriálu Mach a Šebestová…
Je to tak, když se narodil, spousta lidí mojí i Anežčině mamince říkala: „No jo, stará paní Kadrnožková“. (úsměv) Ale myslím, že tolik lidí si to s tím seriálem dneska už nespojí, známá je taky písnička od Olympiku Strejček Jonatán. Mně se to jméno prostě líbilo, je hezky české, zároveň hebrejského původu, kde znamená Boží dar, tak je to takový náš božánek…
Jak se v tom přívalu emocí koncentruje na světový šampionát, vrchol sezony?
Když si neužívám čas s partnerkou a se synem, jdu si zasportovat, je to moje práce a snažím se udělat co nejlepší výsledek, aby ten čas, kdy s nimi nejsem, stál za to. Samozřejmě je ta motivace úplně jinde než loni, kdy můj sportovní svět stál na tom, jestli se mi podaří získat olympijskou medaili. Dnes jsem v situaci, kdy kanoistika je krásná, baví mě, ale jsou mnohem důležitější věci a já jsem hrozně rád, že si je můžu užívat.
Stihl jste si desátého srpna připomenout rok od vašeho životního sportovního triumfu?
Už den předem jsem přišel za Anežkou kvůli jejímu závodu a oceňoval jsem, jaká je ženská a co loni dokázala. Odstátnicovala na architektuře, dostala se do finále B na olympiádě, kde zajela úžasný výkon. Říkal jsem, jak jsem na ni hrozně hrdý, a ona byla dojatá. A desátého jsme byli v Českém Krumlově se podívat tam, kde jsem ji požádal o ruku. Byli jsme tam s Anežkou a její maminkou a prošli si celý ten den z pohledu nás tří. A uvědomil jsem si, že vyhrát olympiádu je prostě hustý. Dneska už to beru jako součást mého života, ale projít si znovu to, jak se snažíte a najednou se ten sportovní sen splní, uděláte radost svým blízkým… Teď jsem i synáčkovi ukázal místo, kde jsme se zasnoubili, rok po vítězství na olympiádě. To jsou krásný pocity štěstí.
