Článek
Osa sestavy se posledních osm let příliš nemění. Vedle 33leté stálice Havla jeho o rok mladší parťák Jakub Špicar a třicátník Radek Šlouf, olympijský medailista z Tokia na deblkajaku, který se po zdravotní pauze do posádky vrátil.
Ti všichni byli v lodi už při poslední velké akci v Račicích, mistrovství světa v roce 2017, kde si Češi dojeli pro bronz. Tehdy s Janem Štěrbou, současným trenérem, o čtyři roky později v Kodani pro stejný kov s Janem Vorlem.
Letošní Světový pohár v Szegedu zase jeli v sestavě s Vladimírem Cermanem. Pro evropský šampionát si ale o místo řekl Michal Kulich, loňský mistr Evropy do 23 let na deblkajaku, který výrazně snižuje věkový průměr posádky.
Čtyřkajak v novém složení, zepředu Michal Kulich, Daniel Havel, Jakub Špicar a Radek Šlouf.
S kanoistikou začínal v Poděbradech, v osmnácti se posunul o kus dál učit se od nejlepších. Do klubu olympijského šampiona na kanoi Martina Fuksy v Nymburce. „Viděl jsem, že se tam trénuje víc, pořád se maká, to se mi líbilo. Martin je dříč a velký vzor. Když je v plánu něco napsané, tak to odjede, i kdyby byl jakkoliv unavený,“ popisuje Kulich.
Sám úplně nečekal, že by se do posádky čtyřkajaku už letos prosadil, když čtyřkajak s Cermanem v Szegedu dojel pátý, sekundu a půl od pódia. „Ale dělali jsme s trenéry všechno, abych vyladil formu na druhý nominační závod,“ líčí.
Pozice čtvrtého člena posádky byla otevřená ještě po oznámení nominace na šampionát, ale nakonec reprezentační trenéři ukázali na Kulicha. „Variant bylo víc, ale z tréninkových jízd i podle trenérů vyšlo, že to je nejrychlejší možná sestava,“ vysvětluje Šlouf.
Jenže příchod Kulicha spustil škatulata v sestavě, mladík se posunul na pozici háčka, kterou měl dlouho rezervovanou Špicar. „Je to pro mě velký nezvyk, posledních devět let jsem na deblu i čtyřkajaku seděl vepředu, cítil se tam nejvíc kovanej,“ líčí Špicar, jenž se přesunul na třetí pozici v lodi. „Jestli jsem byl pro tu změnu? Tak padesát na padesát,“ usmívá se.
Čtyřkajak v nové sestavě tak zatím v Račicích absolvuje první tréninky, zvyká si. Naplno to jeho členové říci nechtějí, ale je zjevné, že v jejich hlavách je medailový sen. „Jsme specialisté na poolympijské šampionáty,“ s úsměvem Šlouf připomíná medaile z let 2017 a 2021.
„Na druhou stranu na mistrovství Evropy jsme na pětistovce ještě na medaili nedosáhli. Posádky jsou hodně vysoko, na Světovém poháru byly tři odskočené, ale není to nereálné,“ věří Šlouf. Zvlášť před domácím publikem.
„Vybavuju si z roku 2017, jak jsem byl na startu pětistovky a slyšel ten kotel, to bylo neuvěřitelné. Tak si trochu maluju, že by to mohlo být podobné,“ věří.
