Článek
Takže nejste zklamaný, že české volejbalové tažení nekončí medailovými oslavami?
Nejsem, to vůbec ne. Myslím, že je potřeba to brát velmi pozitivně, výsledek je top a doceněn asi bude až za nějakou dobu. I ten zápas o bronz proti Polsku, které je v čele světového žebříčku, byl odehraný se ctí. Jasně, medaile to není, ale neměli bychom být nespokojení.
V semifinále s Bulhary jste cítil naději na případný postup?
Ve všech zápasech play off jsme mohli vyhrát i prohrát, což jen ukazuje, jak je špička vyrovnaná. Tentokrát to nešlo na naši stranu, ale musíte to brát i tak, že proti vám stojí hodně silný soupeř. Možná tam chyběly kousky na podání, ale v obou těch posledních zápasech to byl z české strany velice konkurenční výkon.
Martin Lébl, bývalý volejbalový reprezentant, na archivním snímku.
Je tento výsledek podle vás srovnatelný se čtvrtým místem ze Světové ligy, které jste vybojovali před 22 lety?
Pro nás ta Světová liga byla trochu jako mistrovství světa… Ale samozřejmě ten formát byl jiný. My taky uhráli dvě čtvrtá místa na Evropě, ale k té světové špičce jsme jen nakoukli. Klukům bych přál, aby se tam taky nějakou dobu udrželi.
Kdybyste měl popsat rozdíl mezi tehdejším a dnešním volejbalem, co je tam zásadní?
Je to rychlejší a techničtější sport, příprava je důkladnější. Určitě nezabřednu do toho, že bych vykládal, jak za nás se to hrálo jinak… Nicméně je to stále ten jeden volejbal, vždyť já jsem ještě s některými kluky hrával. Ale ukazuje se, jak velkou roli má dlouhodobá práce, která se tu daří. Extraliga šla výrazně nahoru, a hlavně se nám sešla výborná generace.
Když v září čeští basketbalisté vyhořeli na mistrovství Evropy, nezasloužená kritika některých lidí se snesla na všechny míčové sporty. Neštvala vás tahle generalizace?
Do toho se nebudu pouštět. Ale kdo volejbal sleduje, tak věděl, že dvacítka byla loni třetí na Evropě, jednadvacítka letos čtvrtá na světě. Pro širší veřejnost ale byly výkony kluků na Filipínách nejspíš bleskem z čistého nebe.
Když jste viděl složení základní skupiny Srbsko, Brazílie, Čína, věřil jste postupu?
Že bych si teď zahrál na generála po bitvě? Ta skupina byla opravdu extrémně těžká a už postup z ní byl neuvěřitelný. Nakonec jsme ale od mužstva a realizačního týmu dostali ještě mnohem víc. Za tu skvělou reprezentaci je potřeba jim poděkovat.
Pořád se ale najdou lidé, co cestu do semifinále přes Tunisko a Írán budou shazovat. Co byste jim vzkázal?
Na to se nikdo neptá. Írán už delší dobu patří mezi světové týmy, jeho přední hráči nastupují v italské A1, trenéra mají Itala. Už jen to, z jaké skupiny jsme postoupili, byl ohromný úspěch, který kluci ještě povýšili.
Kdo byl pro vás českým MVP turnaje?
Takhle jednoznačně to nemám dané, tým funguje dobře dohromady, což je i zásluha Jirky Nováka jako kouče. Ale kdybych měl zmínit jednoho hráče, tak dlouhodobě je to pro mě Lukáš Vašina i tím svým pozitivním přístupem.
Už jste naťukl, že spousta hráčů z reprezentačního kádru hraje v extralize. Čeká nás teď jejich exodus na prestižnější adresy?
O mladé zájem určitě bude, ale taky jde o to, aby šli postupnými kroky a měli to dobře naplánované. Ale zase musím zopakovat, že i extraliga má co nabídnout.
Vy máte silné vazby na Itálii, kde jste působil. Neptaly se už kluby z A1?
Já už v tom agentském byznysu nejsem zainteresovaný, ale to nastane, a vlastně už nastává. Ale tak je to správné. Jestli má před sebou někdo skvělou budoucnost, tak podle mě (19letý) Tonda Klimeš.
První čtyři místa na MS obsadily evropské týmy. Volejbalové srdce pořád tluče na starém kontinentu?
Bylo to tak i na posledních šampionátech, že se mezi první čtyřku dostala dvě nebo tři mužstva z Evropy, kde je taktika, technika a zázemí na nejvyšší úrovni. USA fungují na trochu jiné bázi, že se připravují na konkrétní turnaje a někdy jim to vyjde, někdy ne. Brazílie je teď trochu na ústupu. O to těžší je ale dostat se z Evropy na mistrovství světa nebo na olympiádu.
Ten postupový klíč pro hry v Los Angeles 2028 je přísný. Pět vítězů kontinentálních šampionátů 2026, první tři z MS 2027 a pak tři nejlepší týmy podle světového žebříčku.
Masakr… Nejlepší by bylo vyhrát mistrovství Evropy (usmívá se). Kluci se o to určitě porvou, ale dalším krokem by taky měla být účast a udržení se ve Světové lize.
Český volejbal, včetně plážového, má členskou základnu necelých šedesát tisíc hráčů a hráček. Promítne se na ní pozitivně úspěch z Filipín?
Já doufám, že to tenhle efekt mít bude. Že se objeví nové talenty, ale zároveň to mladé u volejbalu udrží, když tady budou mít české vzory. Ten boom se projevil už v době Kiki a Maki (Kristýny Kolocové a Markéty Slukové), které byly páté na OH v Londýně. A samozřejmě po zisku titulu mistrů světa Ondřeje Perušiče s Davidem Schweinerem. Tak věřím, že se to bude opakovat i v šestkovém volejbale.
