Biatlonová legenda ještě neřekla poslední slovo

Proč také? Vždyť oproti rakouskému nestorovi Simonu Ederovi, který po letošní sezoně opustil kolotoč v požehnaném sportovním věku třiačtyřiceti let, je ještě junákem. Ve Světovém poháru debutoval v roce 2006. Tedy před dvaceti lety. V tu dobu například chodil jeho souputník v závodech Tomáš Mikyska do mateřské školky.

Fak se narodil v chorvatské Rijece, ještě za éry Jugoslávie. Svoji rodnou zemi ale reprezentoval jen do roku 2010. Více úspěchů už posbíral v barvách Slovinska. Ten první velký si připsal na olympijských hrách ve Vancouveru. Ještě jako Chorvat bral bronz ve sprintu. Na další medailovou odměnu z olympiády si musel počkat dalších osm let. V korejském Pchjongčchangu získal stříbro ve vytrvalostním závodu.

Mezitím se pětkrát radoval na mistrovstvích světa. V německém Ruhpoldingu (2012) vystoupal na nejvyšší stupeň po doběhu ve vytrvalostním závodu, k čemuž přidal stříbro ve slovinské smíšené štafetě. Druhý nejcennější kov uzmul všem soupeřům v roce 2015 ve finském Kontiolahti po závodě s hromadným startem. Zazářil také před českými fanoušky v Novém Městě na Moravě, když v roce 2013 skončil třetí ve sprintu. Vůbec první medaili z MS získal ještě pod chorvatskou vlajkou v Pchjongčchangu 2009. Nejlepšího umístění ve Světovém poháru dosáhl v sezoně 2014/15, kdy obsadil konečnou třetí příčku.

V tom příštím ročníku se stane nejstarším závodníkem biatlonového pole. Na paty by mu měl šlapat lotyšský soupeř Andrejs Rastorgujevs, kterému bude na konci května osmatřicet.

Říká se, že končit se má na vrcholu. Čím ale sportovec stárne, tím se snižuje pravděpodobnost nějakých výrazných úspěchů. Tělo se nedá přemluvit k tomu, aby podávalo výkony jako zamlada. Zkrátka věk nepřepereš… Najdou se však výjimky. Ole Einar Bjørndalen dokázal drtit celé pole i na konci kariéry, kterou ukončil až ve čtyřiačtyřiceti. Po právu se mu nadále přezdívá král biatlonu.

Zpět k Fakovi. Sportovec se nikdy nechce loučit po rozpačité sezoně. A Slovinec sám nejlépe tuší, že se mu nepovedla podle jeho představ. Vždyť jeho nejlepším umístěním v individuální soutěži bylo sedmé místo (v Kontiolahti). Také kvůli zranění.

Kvůli problémům s kolenem a operačnímu zákroku musel vynechat několik závodů Světového poháru. Olympijské hry si ale nechtěl nechat uniknout. Zaplatil za to daň, protože příliš rychlý návrat jeho uspěchaného návratu uškodil. Stále pociťuje bolest.

„Minulou zimu bylo málo světlých okamžiků. Snažil jsem se po artroskopii velmi rychle vrátit. Na olympiádě jsem nedosáhl žádných špičkových výsledků, ale byly relativně v pořádku. Vzhledem k tomu, jak málo jsem měl času trénovat,“ prohlásil Fak pro TV Slovenija.

Pro úplnost - na olympijské trati v Anterselvě absolvoval pět závodů. Nejvýše umístěný mezi jednotlivci byl ve stíhačce, kde skončil na 14. místě. V závodě s hromadným startem dojel na 16. příčce. Ve sprintu obsadil 25. pozici a v individuálu bral 29. místo. Mužskou štafetu dokončilo jeho Slovinsko jako deváté.

To už je ale minulost. Fak se totiž pomalu začíná připravovat na novou sezonu. „Snažím se věci napravit. Cvičím, abych mohl plně ohnout koleno. Dělám posilovací cviky, aby všechno zapadlo do sebe a nemusel jsem kvůli bolesti v jedné noze více zatěžovat druhou nohu, která mě nebolela,“ vysvětlil.

„Chci připravit své tělo na nové výzvy, proto trávím hodně času v přírodě. Přemýšlím, jak se posunout dál. Co můžu na svém těle zlepšit, abych mohl příští zimu přijet ještě lépe připravený a konkurenceschopnější. Vždycky je to tak, když nejste spokojeni s výsledky, musíte hledat své rezervy,“ podotkla biatlonová legenda.