Článek
Ještě dávno předtím, než se biatlon vyhoupl mezi nejpopulárnější české sporty, pomohla pro něj obstarat historicky první světové zlato, když vyhrála se štafetou na šampionátu v bulharském Borovci v roce 1993.
O deset let později se jí narodil syn Petr, který dostal do vínku ideální genetickou výbavu pro biatlon. „Má zděděnou dobrou somatiku i co se týče úhlů končetin, jeho předností je fyzický fond. A co má proti nám velice kvalitní, je mentální síla,“ charakterizovala svého potomka v Novém Městě na Moravě, kde sledovala jeho vystoupení ve Světovém poháru.
V osmnácti vyhrál Hák sprint na Evropském olympijském festivalu mládeže, výrazněji o sobě dal vědět minulou zimu, kdy získal na juniorském mistrovství světa bronz ve sprintu i stíhačce a při debutu ve Světovém poháru mezi dospělými hned bodoval v Oslu.
Před sezonou se těsně nevešel do týmu pro Světový pohár, objížděl závody Poháru IBU a zdálo se, že jeho olympijské naděje se tenčí. Jenže včas zabral, ve slovenském Osrblí skončil třetí, trenéři ukázali při nominaci do Anterselvy na něj a radostnou novinu mu zavolali.
„Myslel jsem, že mi po tom povedeném víkendu chtějí pogratulovat, nebo se mnou ty závody rozebrat, protože jsme se dlouho neviděli. A po pár minutách mi oznámili, že by mě chtěli nominovat,“ vyprávěl. „Pořád tomu nedokážu uvěřit. Jako malý jsem na olympiádu koukal, fascinovalo mě, jak je to neskutečná akce,“ rozzářil se.
„Já v to věřila,“ přiznává Hákova maminka. „Měli jsme pak všichni obrovskou radost i za něj,“ líčí. I na dojetí došlo. „Objala jsem ho a radostí plakala,“ neskrývá.
Ze svých bohatých zkušeností může něco předat i synovi. „Moc radit si nenechávám, ale maminka mi samozřejmě vždycky něco řekne,“ usmíval se Hák po novoměstském zkráceném individuálním závodě, v němž uzavíral padesátku.
„Byl jsem trošku nervózní, že když jsem se nominoval, tak ode mě jsou nějaká očekávání, abych tu nominaci potvrdil. Ale po dvou kolech to ze mě spadlo a závodil jsem jako normálně. Před těmi diváky to byl hukot,“ nadšeně popisoval Hák, jenž na závěrečných dvou položkách trefil všech deset terčů.
Petr Hák při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě.
Na rodinné debaty o olympiádě ještě bude čas. „Až se vrátí z Nového Města, protože před odjezdem měl obrovský stres z úterní zkoušky, kterou úspěšně zvládl. Když jsem mu cokoliv chtěla říct, tak odpovídal:,Mami, prosím tě, nemluv na mě´ a odešel se učit do pokojíčku,“ popisovala Jetmarová.
Škola je další zásadní součástí života mladého biatlonisty. Vrcholový sport kombinuje s prezenčním studiem oboru Letecká doprava na ČVUT. Leden tak byl hodně hektický. „Pendluju mezi Prahou a závody v podstatě bez tréninku. Vždycky mám jen ten jeden trénink před závodem a ze závodu hned zase jedu do Prahy, učím se a jdu na zkoušku,“ popisoval.
I předseda biatlonového svazu Jiří Hamza se plánoval sejít se zástupci školy a zkusit domluvit co nejefektivnější spojení sportu a studia. „Ale ČVUT je v tom dost zásadová škola,“ připomíná rodák z Jilemnice.
V minulosti dokonce uvažoval, že se bude studiu věnovat naplno a biatlonový svět opustí. „To bylo po operaci kolene. Vypadl jsem před sezonou skoro na dva měsíce, maturoval jsem. Ale nakonec jsem se rozhodl to skloubit,“ vysvětluje. Byť je to někdy pořádná fuška.
„Sleduju to už třetí rok, vím, co musí prožívat. Někdy je taky psychicky dole, což nikde neprezentuje, ale má moji obrovskou podporu,“ ujišťuje Jetmarová, která se na olympijské biatlonové soutěže plánovala vydat už dávno před českou nominací.
„S manželem jsme cestu a bydlení v místním kempu zajišťovali už někdy v červnu. Teď to dostalo úplně jiný rozměr tím, že tam budeme koukat na Péťu,“ těší se.
