Článek
Rozsoudilo je až poslední kolo, když oba měli na kontě tři netrefené terče z dvaceti. Hornig do něj vjížděl s patnáctisekundovým náskokem, jenže v závěrečných třech kilometrech na svého zkušenějšího parťáka nabral 21 sekund. „Poslední dvě kola se mi nejely dobře, tahal jsem tam nohy hodně z medu,“ přiznával Hornig, že se závěrem závodu spíš protrápil.
To Krčmář se naopak hnal vpřed, v posledním okruhu byl sedmý nejrychlejší ze všech. „A šest sekund od nejrychlejšího Claudea. Běžecky to nebylo špatné, je vidět, že energie tam je, mohl jsem i v závěru přidat,“ pochvaloval si i s výhledem na blížící se olympijské závody v Anterselvě. „Za ty tři týdny to může být zase jiné, ale je důležité nebýt úplně v kaši,“ hlásil.
Ani jeden nebyl z novinky v podobě individuálního závodu zkráceného o čtvrtinu na patnáct kilometrů nadšený. „Není to můj oblíbený formát,“ říkal ve Vysočina Areně Krčmář. „Také mám radši klasickou dvacítku, zvlášť na rychlejším sněhu mi to přijde podobnější sprintu než vytrvalostnímu závodu,“ přikyvoval Hornig.
O rychlý sníh se postaralo chladné počasí, však teploty v Novém Městě na Moravě klesaly ve čtvrtečním večeru k minus deseti, řada promrzlých diváků tak na tribunách nevydržela až do konce závodu.
„Pro vás a pro fanoušky je to mnohem horší než pro nás,“ říkal Krčmář novinářům. „Na trati ta zima není tak hrozná, zahřejete se. Pro nás závodníky je to ok, mrazivější je pak dávat rozhovory,“ vyprávěl v pátek pětatřicetiletý biatlonista.
„Ale na zimu netrpím, svůj nejlepší závod jsem zajel v Pchjongčchangu v minus osmnácti stupních,“ připomněl své olympijské stříbro.
Také Hornig během rozhovorů vyklepával ruce. „V závodě to překážka nebyla, ale teď v cíli se do mě mráz dal,“ přiznával prokřehlý biatlonista.
