Článek
Kdy ve vás uzrála myšlenka na změnu sportu?
Už nevím, kdy mě to napadlo poprvé, ale víc jsem se o tom bavil s Honzou Burianem (tehdejší trenér B týmu) na mistrovství Evropy v Sjusjoenu, že by to nemusela být špatná varianta. Pak v Americe (při závodech IBU Cupu) jsem se přes hezké výsledky rozhodl definitivně. Jen jsem ještě nevěděl, jestli mě budou chtít hlaďaři, domluvili jsme se pak na Mísečkách.
Tam jste ukázal, že můžete být značnou posilou, na mistrovství republiky jste při desítce volně vyhrál i před českou jedničkou Michalem Novákem.
Kluci závodili o týden déle, tak mohli být unavenější, ale měl jsem z toho výsledku radost.
V posledních dvou sezonách jste vždy začal ve Světovém poháru, ale pak z A-týmu vypadl. Už vám biatlon ani nedával tolik radosti?
Je to tak. Poslední sezona s Honzou Burianem mě bavila, tréninky byly výborné, tam nebyl problém. Ale na začátku sezony jsem chytil covid, pak jsem se v tom babral a už jsem se do svěťáku nevrátil. Je pravda, že už jsem té radosti tolik neměl.
Řešil jste své plány i s vedením svazu či reprezentace?
Bavil jsem se s (sportovním ředitelem) Ondrou Rybářem na mistrovství republiky v Novém Městě na Moravě, kde jsem mu poprvé řekl, že bych to chtěl zkusit. A reakce mě příjemně překvapila, říkal, že dobře. Jen se ptal, jestli bych to nechtěl kombinovat s biatlonem, ale to by asi bylo moc náročné.
Jak se vám změní tréninky? Přibude kilometrů na běžkách?
Zatím mi píše plán Honza Burian, ale už jsem mluvil i s (reprezentačními asistenty) Alešem Lejskem a Kubou Sikorou, kterého znám jako servismana u biatlonu, a všiml jsem si, že objemově to bude náročnější. To je ale logické, když v biatlonu musíte trávit čas i na střelnici.
Budete tíhnout spíše k bruslení, k němuž máte díky biatlonu blíž?
Skejt mi je určitě bližší, klasiku mám také rád, ale nejsem v ní tak kovaný. Ale těším se na to, myslím, že desítka volně je trať, co by mi mohla sedět.
Jak vás mezi sebe vzali Michal Novák a spol.?
Probírali jsme to už na těch Mísečkách a přišlo mi, že mají spíš radost, za to jsem byl rád.
Byly pro vás inspirací i úspěchy Einara Hedegarta, který získal na olympijských hrách dvě zlaté v běhu na lyžích?
Nevím, jestli inspirací, spíš ukázal, že to je možné a biatlonisté dokážou ve skejtu být konkurenceschopní. Určitě jsem mu fandil a byl jsem rád, když soupeře vypráskal. (úsměv)
Na co budete ze své biatlonové kariéry vzpomínat nejraději?
Přemýšlel jsem o tom a je toho víc, hlavně na štafety a týmovou radost. Pamatuju si v Oberhofu (rok 2019), kdy jsme měli ještě černé kombinézy, předával mi Tom Krupčík a dojeli jsme v dešti a větru čtvrtí, ještě v konkurenci Rusů a Bělorusů. Pak sprint v Östersundu, kde jsem získal své první body ve svěťáku, štafeta v Hochfilzenu s Bouškem (Šlesingrem), Bimbem (Krčmářem) a Adamem Václavíkem, kde jsem finišoval před Loginovem a byli jsme pátí. Další čtvrté místo se štafetou v Oberhofu na mistrovství světa, top ten v Hochfilzenu… Je toho dost.
Co vám nejvíce bude chybět z biatlonového prostředí? Parta, atmosféra jako v Novém Městě na Moravě…
To ukáže čas, ale určitě parta kluků. Závody v Nováči také, přece jen v běžeckém lyžování to je komornější, i když třeba v Norsku bývá super atmosféra.
Nemrzí vás, že jste se nerozloučil s fanoušky třeba při závěrečné exhibici v jabloneckých Břízkách podobně jako Adam Václavík?
Nejsem sentimentální, nikdo neumírá. Rozloučil jsem se sám ve své hlavě, sportuju dál. Ale je pravda, že když jsem na mistrovství republiky startoval hned za bráchou, tak jsem byl trochu citlivější.
