Článek
Loni v květnu se loučila se slovy, že už dosáhla všeho, co bylo možné. Nevnímala vidinu žádných dalších lákavých pocitů ve světě sportu. Před pár dny v rozhovoru pro DPA, ze kterého čerpají italská a německá média, uvedla, že ji také vůbec nelákala vidina dalších olympijských her v Asii, pro biatlon zcela nezvyklém prostředí.
„Podvědomě na tom záleží," reagovala na dotaz, zda by její rozhodování bylo jiné, kdyby se hry v roce 2022 nekonaly v Pekingu, ale jinde – třeba v tradičním středisku zimních sportů.
Usoudila, že je škoda, že vrcholná událost je v místě, kde třeba ani nebude moc zasvěcených diváků, žádné vzrušení. „Kdyby byla olympiáda v Cortině nebo někde jinde v alpském regionu, určitě bych si to promýšlela. To rozhodování by bylo mnohem obtížnější," přiznala.
V kariéře dosáhla na spoustu úspěchů. „Pro mě to byly dokonalé závody," vracela se v rozhovoru s odstupem k minulé olympiádě v Pchjongčchangu 2018, kde byla dvakrát zlatá a jednou bronzová. Předtím získala sedm zlatých z MS, loni přidala do bohaté sbírky ještě dva bronzy z Östersundu. „V myšlenkách jsem dospěla k tomu, že to bude moje poslední sezona," připomněla šestadvacetiletá bývalá závodnice. Výrazně k vývoji jejího rozhodování přispěla právě i předešlá olympiáda v Koreji. Výsledkově dokonalá, jinak...
„Hry jsou největší, když se na ně díváte zvenčí. Vždycky jsem měla sen tam být, podařilo se to. Ale olympiáda je jiná, než si to představujete. Tak nějak falešná," uvedla Dahlmeierová.
V čem? „Byly to závody na golfovém hřišti. Ze sportovního hlediska to bylo prostě velmi odlišné od standardu, na který jste zvyklí ze Světového poháru. Bylo to nafouknuté, na místě je spousta lidí, kteří se sportem vůbec nemají co dělat. Tak to vnímáte jako sportovec."
Negativní pohled ale podle ní nemusí být trvalý. Nevylučuje, že v roli divačky by se jí vrcholná událost opět mohla zalíbit. „Možná kdybych mohla sledovat hry z druhé strany a říct, wow, to skvělý sportovní festival, vylepšily by si v mých očích pověst," řekla.
Po skončení kariéry se vydala na cesty. Teď si také obstarává trenérskou licenci a studuje sportovní vědy na univerzitě v Mnichově. Že by na olympiádu vyrazila třeba i v roli první trenérky v německém národním týmu? „Můžu vyloučit, že bych se teď takhle vracela do biatlonového cirkusu. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy."
