Článek
Tentokrát se mezi závody nikam neodcházelo, tribuny zůstaly plné i po mužské stíhačce. Už když bývalé české biatlonistky přicházely k místu vyhlášení v prostoru cíle Vysočina areny a mávaly divákům, ozýval se ohlušující pokřik.
Pak se na velkoplošných obrazovkách objevily devět let staré záběry a fanoušci aplaudovali, jako kdyby štafeta probíhala právě tady a teď. To už se nastávajícím medailistkám začínaly lesknout oči, zejména Evě Puskarčíkové.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Já vůbec nečekala, že mě to takhle přemůže až k slzám. Ale s těmi lidmi to bylo něco neskutečného. Záběry nás nastartovaly a když jsem pak viděla ty lidi, to byl masakr,“ rozplývala se Puskarčíková, která z českého kvarteta ukončila kariéru nejpozději.
„Já, když viděla Evičku, jak se snaží zamáčknout slzu, vzala jsem to jako takovou řetězovou reakci,“ přiznávala Soukalová, která si také otírala slzy z tváře. „Pravděpodobně vylezou krásné snímky, jak mám zdeformovaný ksicht a divně mi vylézají zuby,“ vtipkovala.
„Když na těch záběrech dojížděla Verča do cíle, měla jsem husí kůži. Nebrečela jsem, ale za pár dnů si pobrečím,“ tušila Landová.
Členky bronzové olympijské štafety ze Soči Eva Puskarčíková (zprava), Gabriela Soukalová, Jitka Landová a Veronika Vítková.
„Mě to vážně dojalo, když jsme u toho měly rodinu a nejbližší,“ přiznávala Soukalová, jíž v Novém Městě na Moravě doprovázela i dcerka Izabela. „A normálně na své závody nekoukám, jen na prostřihy při vyhlášeních, takže pro mě je každá taková vzpomínka emotivní. V té době ani nedoceníte, jak je to krásný čas,“ přiznávala.
„Já jsem tak nabitá, že bych klidně mohla závodit s holkama,“ vtipkovala Puskarčíková při pohledu na rozcvičující se biatlonistky před stíhacím závodem. I když medaile, které se k Češkám přesunuly od Norek, měly svou váhu. „Je docela těžká, za tu půlhodinu, co ji mám na krku, tam budu mít modřinu,“ smála se.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vítková zvládla ceremoniál i rozhovory i nedlouho před porodem. „Bylo to hezké. Určitě nemohlo být lepší místo na ceremoniál,“ měla jasno.
Češky potvrzovaly, že sdílená radost je nejhezčí. „Vždycky jsem měla největší radost ze štafet. Bylo krásné si s holkama plácnout, prožíváte to úplně jinak, když víte, že tohle už nikdy nezažijete,“ vyznala se Soukalová a ještě jednou děkovala zaplněným tribunám.
„Obě s Verčou si pamatujeme začátky, kdy na tribunách stálo pár lidi. A vidět tohle je opravdu hezké, protože každá jsme tady zanechaly svůj otisk a pomohly tomu, kde biatlon dneska je,“ ví Soukalová. „Jsem hrozně vděčná, že tu lidi zůstali mezi závody, ani si neodešli na záchod a udělali nám takovou kulisu,“ smekala Puskarčíková.
