Článek
Však Jessica Jislová se ve Světovém poháru ocitla na pódiu po dlouhých osmi letech, Tereza Voborníková úplně poprvé, byť obě zažily stříbrnou euforii po smíšené štafetě na letošním světovém šampionátu v Lenzerheide.
Lucie Charvátová pak toužila odčinit několik štafetových zklamání, která přinesla pod tlakem týmového závodu svou nespolehlivou střelbou, a Markéta Davidová zažila parádní návrat po těžkých a bolavých měsících. S medailemi na krku pak sdílely své pocity pro ČT Sport.
„Pro nás je to splněné přání. Doufali jsme v nejlepší šestku, tohle je ještě lepší, tak snad se povezeme na slušné vlně,“ mnul si ruce kouč Lukáš Dostál.
Však naposledy byla česká štafeta na stupních vítězů v lednu 2019, kdy Charvátovou a Davidovou doplňovaly už bývalé biatlonistky Veronika Vítková a Eva Puskarčíková. Po 2507 dnech přišla týmová radost opět.
Jak se blížil závěr závodu, napětí rostlo. Voborníková po svém třetím úseku nevěděla, jestli dřív sledovat boj své parťačky Davidové o pódium, nebo si utíkat do týmové buňky pro převlečení. „Nakonec jsem běžela do buňky a zpátky do cíle, byl to takový druhý závod, ale hezký,“ culila se.
Česká ženská štafeta si v úvodním závodu sezonu dojela pro bronz.
Vše stihla, za cílovou čárou už s parťačkami běžela obejmout zářící Davidovou. „Je schopná udržet nervy na uzdě i na poslední položce,“ vysvětloval před závodem Dostál, proč ji poprvé v její kariéře nasadil na poslední úsek. Pevnou psychiku skutečně česká finišmanka ukázala, ale klidná? To rozhodně nebyla.
„Musím poděkovat holkám, že to tak rozjely. Tedy před startem úseku jsem jim moc neděkovala. Trochu jsem se bála a říkala si, že jsou blázni,“ smála se. „Ale jsem ráda, že jsem to mohla dokončit,“ přiznávala biatlonistka, která od loňského 14. prosince absolvovala jediný závod, sprint v Novém Městě na Moravě.
Koncem března podstoupila operaci ploténky, přesto byla na nabitém posledním úseku třetí nejrychlejší. „Markéta je cílevědomá závodnice, teď na sebe nemusí klást tak velká očekávání,“ říkal Dostál.
Po závodě si Češky vzájemně gratulovaly a děkovaly. Nejvíc Charvátová, jejíž psychika ve štafetových závodech často selhávala, trestná kola brala naději na dobrý výsledek. V Östersundu si ale závod neprodloužila a na svém úseku byla druhá nejrychlejší. Sama přiznávala, že chtěla svým kolegyním dobrým výsledkem vrátit nepovedené závody.
„Je to pořád malý dílek za ty roky, kdy jsem to nezvládla. Jsem ráda, že nade mnou nezlomily hůl a dál se mnou štafetují,“ oceňovala Charvátová, která vstoupila už do své dvanácté sezony a štafetové pódiové umístění zažila popáté. Skvěle běžela, na úseku byla druhá nejrychlejší.
Loni byly Češky nejvýše šesté, může je parádní start sezony navnadit k dalším povedeným výsledkům? „My věděly, že na to máme, jen jsme čekaly, až to ukážeme. Tak třeba to odšpuntujeme a předvedeme i další dobré výkony,“ usmívala se Jislová, která slabší běžeckou formu naháněla čistou a druhou nejrychlejší střelbou na svém úseku.
Dojde teď aspoň na malou oslavu? „Spíš ne,“ s úsměvem zakroutil hlavou Dostál. Však už v neděli se jedou další štafetové závody. Nejprve mix dvojic, pak klasický smíšený.
